str. 59
Ó, můj synáčku jediný,
kterak's v tom světe tak nuzný,
neb tě vidím tak bídného,
že v něm nemáš hned nic svého.
Ježto's Pánem nebe, země,
tak že všeckno lidské plémě
od tebe vše dobré mají,
kdyžkoliv co užívají.
Ty jsi jim sám dáti ráčil,
sebe's pak pro ně ponížil.
Nu, Josefe, na ramena
vezmi Krista, mého syna.
Ej, sehni se, ať ti ho dám,
neb sama plenky nésti mám.
Josef :
Ale nechci ho tak nésti,
však bych si třebas do kosti
ramena ohněsti musil,
již bych věru starec zdědil;
než dáš sem toho synáčka,
vložím jej vně na voslíčka.
Ale nejprv se posilním
a z této flaše se napím.
nebo jest mi mdlo velice,
až mi zbledly obě líce.
(Tuto pije; potom dále mluví:)
Ach, jak mé srdce okřálo,
když vínečka zakusilo.
My nyní půjdem od vás
a přátelsky prosíme vás,
že nás na cestu fedrovat
nebudete si stěžovat.
Vás poroučíme Bohu v moc,
Bůh rač vám dáti dobrou noc.
|
Epilogus.
Již jste ráčili slyšeti
toto naše předsevzetí,
které jsme nyní konali
a před vámi ukázali.
Pročež, kdo jste vděční toho
sprostného actu našeho,
tedy račte se laskavě
naklonit k nám milostivě,
a nás grošemi fedrujte,
z milosti lásky darujte.
Neb k poctivosti vaší
lámali jsme hlavu naši,
abychom vás tím uctili,
což jsme nyní působili.
Vidouc vás osoby ctnostné
býť, příjemné a šlechetné,
kteřížto po všecky časy
chválíc Boha svými hlasy
k nám lásku ukazujete
a dobrého přejete.
Pročež my vašich milostí
žádáme s ponížeností,
jednomyslně, společné,
že ráčíte od nás vděčně
toto konání přijíti,
také nás výmluvna míti,
jestli jaký nedostatek
při tom se našel neb zmatek.
Nyní račte veseli býť
a nás též v své paměti mít,
také v laskavé ochraně
pro náhradu Boží, Páně.
|
Finis.
|
|
