lidem kohoutem a jeho krví ústa; to vše trvá as půl hodiny. Někde kat za ženskou přestrojený jede na koni s obnaženým tupým mečem. Na Jablonci tlukou o posvícení mládenci s očima zavázanýma, jeden po druhém na kůlu kohouta obuškem. Na Prachensku, jak vylíčeno, pod májem na návsi kohouta mečem stínají nebo cepem tlukou.

Na Boleslavsku tlukou na konči masopustu mládenci a panny, jeden po druhém, se zavázanýma očima ozdobeného kohouta; kdo jej udeří, jest králem, a dívka královnou. Na konec utne kat kohoutu hlavu, kterou nese družička na Okrouhlíku; někde nabodne kat hlavu kohoutí na svůj meč.

Okolo Nového Města n. M. zvolí sobě panny o posvícení královnu, jednou volí dceru rychtářovic, podruhé konšelovic a potřetí dceru obecního. Zvolená kráčí za hudbou v průvodu s přistrojeným černým kohoutem, jejž někdy zástup vede, jindy mládenec za královnou nese. Za královnou jdou v páru mládenci s pannami a za nimi teprve postupuje zástup. Královně zavážou oči, dvě družičky uvedou ji v kolo ke kohoutu, za nohy k zemi připoutanému, podají jí do rukou cep červenými pentličkami ozdobený a odstoupí od ní; potom královna tluče kohouta. Ghybí-li, jde druhá atd. Která dívka zabije kohouta, jest celý rok královnou až do příštího posvícení (I. 368).

****

Souhlasně s Krolmusem popisuje stínání kohouta r. 1846 vrstevník a přítel Krolmusův Frant. Stanislav Hulicius ve Mšeně.*)

Blíže Mšena jest obec Sedlec a v této se o posvícení až do r. 1846 stínával kohout; bylo to vlastně zakončením posvícení a prospěch muzikantů. K této slavnosti dostavilo se mnoho mšenských občanů, mezi kterými i já býval (vzpomíná Hulicius pamětník). Když pak roku 1847 přestala tato národní slavnost, povolal jsem k sobě tlampače, který býval při této slavnosti hlavním činitelem, a požádal jej, by mi ty »vejšplechce«, které při tomto obřadu vykonával, opakoval za tou příčinou, bych si je mohl pro paměť poznamenati. Odříkal mi veškeré »vejšplechee«, jako když bičem mrská, a jak by ne, když již při stínání kohouta po 32 léta hlavní osobou býval a tedy vše v paměti mu dobře utkvělo.

Slavnost národní započala rázem druhé hodiny odpolední v panské hospodě, stojící na návrší. Tu největší a nejtučnější kohout byl již dopoledne v některém statku zabrán a donesen do hospody, kdež byl přivázán provázky na stolici a do prostřed šenkovny postaven.

Jak medle druhá hodina odbila, vyšli muzikanti před hospodu a zahudali veselou na znamení, že slavnost počala. Zatím stál již rychtář a zároveň pop v jedné osobě před kohoutem, maje na sobě černou ženskou sukni u krku uvázanou, na hlavě čapku, řečenou bankrotku, která byla kohoutím peřím kolkolem ozdobena, v ruce pak drže lejstra po úředním způsobu složená. Oproti němu vzadu stál kat, jsa zase oblečen v červenou,