hodně křiklavou ženskou sukni u krku uvázanou,, maje na hlavě z papíru udělaný klobouk, zvaný »jenerálský«, též pestrým peřím kohoutím ozdobený, v ruce pak držel obnažený dlouhý meč; ke všemu tomu měl tváře a nos červenou hrudkou natřeny, a aby byla hrůza dovršena, udělán mu byl dlouhý knír z koptu rozdělaného vodou. Vedle kata stáli dva holomci, kteří měli na hlavách věnce upletené ze slámy.

Když muzikanti dokončili veselou a v hospodě nastalo ticho, povstal pop na stůl, a tu pak mu dána do ruky modlitební kniha, zvaná »pekelný žaltář«, z kteréhož jako by četl čtení »zpáteční k červenému pivečku na den nepodařeného syna v kapitole šesté bez některé kopy a verši spodním«: — Nepodařený zplodil muzikanta, muzikant zplodil darebníka, darebník zplodil marnotratníka, marnotratník zplodil tuláka a ten celý rod, tulák zplodil zaháleče, zaháleč zplodil lenocha, lenoch zplodil ležáka, ležák zplodil pecivála, pecivál zplodil ospalce a bratři jeho, ospalec zplodil kazichleba, kazichleb zplodil darmojeda, darmojed zplodil pomlouvače, pomlouvač zplodil otrhance, otrhanec zplodil lháře, lhář zplodil rouhače, rouhač zplodil cikána, cikán zplodil partykáře, partykář zplodil šibala, šibal zplodil zloděje, zloděj zplodil přijímače, přijímač zplodil taškáře a bandu na lesích obývající, taškář zplodil šenkýře a všechny, kteří ne-dolejvají, šenkýř zplodil ožralého, ožraly zplodil opilého, opilý zplodil karbaníka, karbaník zplodil grobiána, grobián zplodil tlachače, tlachač zplodil pak obejdu, obejda zplodil holomka, holomek zplodil lupiče atd.«

»A nyní podejte mi korbel piva, jinak žízní zalknu.« Když se tak stalo, napije se notně a počne zase ... »Ó ty čistý duchu vystálého piva, vstup do mne a do srdce manželky mé, ačkoliv ona tvůj nepřítel jest, nedopouštěj moe a sílu tvou haněti, nebo skrze ni násilí trpím, zdržuj její zlatý jazejček, aby tak často nebrousil; nebo vejřečnost její, byf bych já úplně opilý byl, uši mé velmi velice proniká. Nepřipouštěj tomu, aby žena za mnou do hospody chodila a mne od té líbezné chuti strhovala a když ona nějaký krejcar na svém díle nebo na prádle vydělá, aby ona jej svému manželu na pivečko obětovala, to vnuknutí v ní učiň . . .«

Když domluvil, vyprázdnil jedním douškem korbel a po té sestoupil se stolu, pak popošed ke kohoutovi, hlavu k němu sklonil a vedl s ním tajnou rozmluvu, ale nikdo nesměl věděti obsah; pak jej kolkolem obešel, čině při tom všeliké směšné posuňky. Po té vyzvedl jeden pohůnek židli s kohoutem na hlavu a vyšel z hospody, za ním plampač a kat a ostatní zástup lidí. Když venku průvod uspořádán, spustí muzikanti a hrají smuteční marš až k popravnímu místu na návsi. Kohout pak se sundá se stolice a jest držen od holomků na provázcích. Zástup učiní kolo a plampač vystoupí na stolici a počne řeč obžalovací, celkem shodnou s obžalobou, kohouta, jak jsme ji nahoře již slyšeli.

Po tomto řečnění předstoupí kat před kohouta, kteréhož na provázcích drží dva holomci, a počne brouskem brousiti meč, pak jede ostřím po nehte, zkoušeje, nemá-li ostří zoubek, což opakuje dvakrát po sobě, potom vyhrne si pravý rukáv u košile, pozvedne meč a křikne : »Jeden^.