navázali za obě křídla kus provázku, také dohromady asi 2 sáhy dlouhý. A hned spustila hudba a průvod hnul se ku předu. Napřed šel maškarád a kat, za nimi kohout vedený čtyřmi »holomky«, z nichž každý držel ho za jeden konec provázku, pak muzikanti a konečně zástupy vesničanů. Když za veliké veselosti prošli celou vsí a znovu ' zastavili se před hospodou, vystoupil maškarád na kazatelnu (na vysoký široký sud), odkudž měl řeč, při čemž točil se na sudě. Vyčítá kohoutu, že vzdor tomu, že ve svém kurníku má slepic dost, dělal zálety ještě do jiných dvorů a kurníků a když tam ten kohout se proti torna vzpíral, ještě se ke všemu s ním až do krve rval — a pro všechny ty špatnosti že mu bylo usouzeno, aby byl rukou katovou sfat. Někde musil se kohout, než byl sfat, ještě zpovídati. Za té řeči stál tu kat vážně s mečem v ruce (byla to trávní kosa) a když kněz domluvil a hoiomci zatáhli za všecky čtyry konce provázku, kat se rozehnal a již hlava kohoutí visela na předním provázku od trupu oddělená.

To bylo provázeno velkým smíchem a veselím, ale rodičové moji nikdy ani dívati se nepřišli, proklínajíce podobné »underholty«. A proto maminka nechtěla muzikantům, jimž kohout zabitý pak patřil, kohouta ani uvařiti a připravovati, jakkoliv to byla její povinnost; neboť u nás byla hospoda a bylo zvykem, že šenkýřka, kde byla muzika, muzikantům kohouta připravila. Musili se tedy muzikanti dáti kohouta připraviti jinam.

***

Slavnost stínání kohouta konávána byla před několika desetiletími v četných obcích na Jičínsku,*) ale od doby naší již řídce sem tam v některé obci jednou za kolik let se provádí, a to nikoliv jako zvláštní slavnost, které obětováno bylo půldne a noc, nýbrž jako programové číslo ku vyplnění odpoledního veselíčka posvíeenského pro »podívanou«. Řečená slavnost záležela pak z maškarního průvodu, stínání kohouta a taneční zábavy. Průvod v letní neděli odpoledne po požehnání se seřadil a maje v čele hudbu se »ženichem a nevěstou« a maškarami (šašky, vojáky, myslivci, kominíky, židy atd.), prošel obec na označený palouk nebo pastvisko, sestoupil se v kruh a s mnohými průpovídkami a »říkáním« odsoudil živého kohouta (nařízením jičínského hejtmanství asi před 15 lety bylo zakázáno a od té doby používá se k slavnosti kohout vycpaný) ku smrti. Odsouzenec byl za nohu přivázán ke kolíku uprostřed kruhu zaraženému a po té vkročil mládenec do kruhu a když mu dobře šátkem byly oči ovázány, tak aby viděti nemohl, dán mu do rukou buď kord anebo v nejčastějších případech obušek a pouze jedna rána mu vyhrazena, aby ortel smrti na kohoutovi vykonal. Podařila-li se rána, dobře, netrefil-li, zaplatil pokutu, jež určena byla dílem na muziku, dílem na piro, dílem na zakoupení odměny pro vítěze v tomto zápasu trefování se do živoucího cíle. Pak přišel druhý, třetí atd. z mládenců nebo maškar na řadu.