Rány ohybující cíle, různé vtipy, gesta »stínajícího« mládence, zúmyslné a škádlivé odvádění zápasníka od cíle atd. bavilo diváky tak, že časem překonána byla i muzika výbuchem nevázaného smíchu. Tomu, kdo kohouta dobil, zahrána »tuš«, odevzdána odměna a on v průvodu slavnostním odveden do hospody k hodům a tanci, při němž oslavenci vyhrazena byla zvláštní práva, na př. sólový tanec, volný výběr tanečnic, volba písničky atd.

Stínání kohouta nebylo konáno ve všech obcích stejně. Pan Tauch-man vypsal podobnou slaraost lidovou, kterak konána byla naposledy r. 1891 v obci Brdě pod Rumburkem.

Záhy po poledni objeví se na návsi běhoun, oblečený jako nějaký augusta o komedii v oblek v jednotě se širokými nohavicemi, s čapkou do špice na hlavě, s karabáčem v ruce. Uhání po vsi, až botama do zad si tluče, zabíhá i do okolních vsí, práská karabáčem, až kolemjdoucím v uších zalehá. Oznamuje tím, že jíž brzy bude slínání kohouta. Po té objeví se na koních purpurově červení Turci, s červenými kalhotami, červenou blůzou, červenou čepicí s velkým červeným třapcem, ve vysokých botách, s šavlí po boku; projíždějí se po vsi. Hned již objeví se též žid starý, s tabatěrkou v ruce, s rancem na zádech, s nějakou zaječí ků-žičkou na ruce, řeční i jednáním napodobuje své soukmenovce, dotěravě nabízí šňupeček každému, koho potká. Nepohrdne při tom nějakým krejcarem, dostane-li se mu ho na nový tabáček. Před samou zábavou objeví se i jiní účastníci. Dva flíčkaři, bíle odění, s čepicemi do špičky, na nichž vznášejí se veliké papírové třapce, požiti celí množstvím různobarevných flíčků, probíhají sem a tam po návsi; mládenec na koni černě oděný s červenou šerpou, ženich na koni oblečený v bílé spodky, červený kabát, černý klobouk; auditor na koni oblečený v modrý kabát, černé spodky s prýmy, ouřednický klobouk, maje po boku kordík. Dostaví se též na koních dva černoši v černých trikách majíce na rukou i na nohách ze zlatého papíru pásky, na hlavě nízkou čepici s chocholem z peří v předu. Skupinu doplňuje bíle oděný anděl na bílém koni.

V ustanovenou dobu shromáždí se všickni u bytu ženichova. Tam seřadí se průvod, který za chvilku se hne, aby projel celou vsí a tím všemu obecenstvu se ukázal.

V předu průvodu jde běhoun, karabáčem práská, odhání diváky s cesty, činí tak cestu volnou průvodu; za ním jdou flíčkaři, pomáhají dělati pořádek. Pak jedou na koních anděl, auditor, po jeho boku oba, Turci, ženich s mládencem, jim po straně oba černoši. Za nimi zvolna ubírá se vůz chvojím a stužkami okrášlený, tažený párem koní. V předu vozu stojí řezník, oblečený v sváteční řeznické roucho, drží na stojanu vycpaného kohouta. (Živého stínání není dovoleno.) Za ním stojí dvě Tyrolky, vybraná dvě hezká děvčata, v krátkých sukních prýmovanýeh, sametových živůlcích, s velikými slaměnými klobouky, s nichž dlouhé pentle vlají na hlavě. Za těmi dvě hezké markytánky v krátkých sukních, sametových živůtcích, s kvasáky na hlavě. V zadu vozu sedí hudebníci, hrají rázný pochod. Po straně vozu jdou dva jinoši, z nichž jeden maje