A jakoby mal Ist1 kázať směl si ti ešte podviazať nové tabličky pod bradu, lež červené — na parádu! Bo iste on náboženstva — krém z Izlamu mnohoženstva — pri sebe nemá za máčik. Nuž či nezaslúžil báčik? Či my nemáme inštovať a slušné se vám žalovat'?

Nože, spravedlivé súdle a pro pravdě nás odbuďte. A ak pri vás pravdy nieto. na vyšší sud my dáme to; ak tam niet pravdy a správy, doma si ,jú obec spraví. A to druhým ku příkladu nielen že prišiel pod kladu, hlavu stratí kantor velký, smaženého sjeme celky.«

***

Z dokladů všech patrno, že stínání kohouta je starodávný svatební a masopustní obřad československý. Právem tedy jej zařadil Fr. V. Vykoukal do své České svatby i B. M. Kulda do své knížky o svatbě českoslovanské.*) Družba nebo někdo jiný přinese prý o svatební hostině živého kohouta do světnice a řeční nad ním, odsuzuje ho k smrti. Kulda řeč tu vypsal, ač podle úvodu jeho knížky soudíc, je to rýmování umělé, od něho složené, třeba na základě motivů prostonárodních. Navádí družbu, aby řečnil takto:

»Vážení a vzácní svadebníci, spravedliví práva milovníci! Na vě-domosť vám se dává, jak se zlostným škůdcům stává, kteříž, jako tento kohoutek, všímají si hříšných pochoutek. Kohout tento od mladostí tropil samé nepravosti. Toulával se po poli, navštěvuje stodoly, zahrady a plné sýpky a tam vodil i své slípky. Kde se zrnko opozdilo, to už jistě jeho bylo. V noci lidem nedal pokoje, ve dne míval s bratry rozbroje; nechtěl trpět po svém boku žádných bratříčků a soků. Proto hrdelní již trest nad tím škůdcem vyřknut jest. Bude ostrým nožem sťat, barevný mu kabát vzat, potom má být opařen a buď v nudlích uvařen, nebo k největší své haně pečon bude na kuthaně. Konečně pak, páni hosti, nechtě z něho jenom kosti!«

Kuldovi se nelíbilo, že po řeči podobné družba »klesákem (zavírákem) neboli kosířem« přede všemi svatebčany hlavu stínal. Domníval se, že to uráží jemnocit hostí a pohoršuje zvláště mládež. Proto o své újmě přirýmoval: »Aby soud ten vykonala — panímáma naše dbalá, nebo přísná paní tchýně, odnesu ho do kuchyně.« Po této řeči má družba kohouta odnésti buď do kuchyně, kde bude upečen, nebo zase bez úrazu jej pustiti na dvůr. Tím že zajímavý starodávný obyčej nevyhyne, ale hrubost jeho bude tím zmírněna.

O návrhu Kuldově zmínili jsme se proto, konal-li se kde nebo koná-li se snad posud svatební obyčej podle umělého návodu knížky jmenované tímto způsobem, aby bylo jasno, proč a jak se obyčej lidový pozměnil od krutého obřadu původního.