Jak podobné skladby a zábavné rozprávky středověké přecházely tiskem mezi lid, dokazuje česká úprava téhož Testamentu, vydávaná ve formě známých lidových knížek o Mehizíně, Markoltovi, Jenovefě, Bruneví-kovi atd. Exemplář jeden chován jest v oddělení staročeských tisků v bibliothece Musea království Českého, s titulním obrázkem, jak Vepř Korokota chystá se na smrt.

Český upravovatel neřídil se přesně originálem. Sám napovídá v úvodě, že něco měnil, přizpůsoboval českému čtenářstvu, poměrům životním lidu českého. Jinak přiléhá český překlad dosti těsně k originálu.

Otiskl jsem v Českém Lidu X. 184 latinský text původní a staročeskou úpravu čtveračivého, satyrického Testamentu jakožto další doklad, čím a jak se náš lid bavíval, nemaje ovšem potuchy, odkud prýští zdroj tohoto zábavného čtení, že se tu středověká, silně přihrublá skladba udržuje bezděky novým a novým přetiskem až do doby nové.

Název: Kšaft a poručenství Vepřka Korokota, kterýmžto mnohým lidem zdílnost činí a památky své pozůstavuje. Všem vůbee jest směšný a kratochvilný čísti, i užitečný. Vytištěno léta toho.

Vykládač a spisovatel této knížky, veselé mysli jsa, čtenáři pozdravení a všecko dobré vzkazuje. Tento kšaft a poručenství nějakého Vepřka (výborný čtenáři) od dávnýho času sepsán jest jazykem latinským, v němž činí se slušně i také důtklivě z strany obyčejův mnohým osobám poručenství. Kdož jej pak koli spisoval, dá se znáti, že ten nesměje z neslušných obyčejův mnohých lidí trestati, učinil to pod žertem, a jako pod nějakou pokličkou. Kterýžto kšaft já vykládaje, v několika místech rozšířil sem, přidávaje věci k tomu náležité. Ty pak kdožkoli budeš čísti, ochotný čtenáři, čti veselým obyčejem, a jestliť tu také co ukázáno, k tomu se směle přiznej, přistoupíc sám k sobě, i v své svědomí nahled-nouce. Neboť není tak žádný žert marný, aby v sobě něco nezavíral. Měj se dobře, čta sobě s ochotností a s veselím.

Vepřek Krchtáček Korokota takové poručenství udělal.

Poněvadž rukou svou nemohl sem psáti, rozkázal sem jinému po sobě psáti. Řekl je mi kuchlmístr: Poď sem, buřiteli domu, a ryteli země, běhavý vepřku, dnes odejmuť život. Korokota vepřek odpověděl: Učinil-li sem co, zhřešil-li sem v čem, potloukl-li sem nádobí nohami svými, prosím tě, pane kuchaři, odpusť mně to, a neodjímej mi mého života, za který tě žádám. Kuchlmistr pak řekl: Jdi kuchtíku a přines mi z kuchyně řezák, ať tohoto nezbedného vepřka zakolím. I polapen jest vepřek v ten čas na konec masopustu, když to nejraději lidé jedí vepřové pe-čeně s smaženou cibulí, a veden jest před Kuthana a Vopepřila, tak řečené na ten čas nejvyšší soudce. Když pak uhlídal, že jest na smrt odsouzen, a že musí, by nechtěl, umříti, prosil, aby mu prodlili života jeho za hodinu, a kuchař hádal, aby mu nezabraňoval poručenství a kšaft činiti: Což i dopuštěno jest jemu. A on pak povolal dvou svých vlastních rodičův, aby jim pokrmův svých, kteréž měl sám užívati, zůstavil, a takto řekl: