»Střílení medvěda«.

VBlatnu po obchůzce maškarádi masopustní zastřelují medvěda, maškarádu, obalenou ve slámě nebo hrachovině. Nejprv tancujou v kole diváků kolem něho, pak mu přečtou ortel a vystřelí na prázdno. Maškarádi skáoou. Medvěd se svalí a všechny jeho části rozporoučí se tak, aby se prý kůže medvědí usušila a aby ji čarodenice roznesly a ji vykuřovaly, z kostí aby se nadělaly píšfaly, z vyčištěných střev pentličky, i dostane se tak nevdaným, vdávavým i vdaným po výslužce.

Ortel zní takto:*) »U biřice, u kata, to je láska proklatá. Přišel den a hodina, z Královy pily vodě dvora, vod zadních vrat nařízení. Tento vohavník má skrz katovské ruce bejt vodpravený. Žádám vás, pánové, za vodpuštění, tak že z jeho hlavy vlasy vodporoučím mynářům na kartáče, jeho uši těm, kerý kór nic neslyší; vršek z jeho hlavy šentířům na tácky; jeho voči vodporoučím svobodnejm chasníkům, kerý po holkách točí; jeho mozek vodporoučím pokaženejm študentům; jeho nos vodporoučím starejm šňupákům; jeho zuby kalcům na rejhany; jeho sáňky švadlenám pro cihličky; jeho hlavu židům na lucernu; jeho kůži tambo-roji na buben; jeho křtán starejm vožralcům, který rádi kořalku pívávají a spívávají; jeho srče vdovcům, aby jim nevyčítali, že mají jen půl srče; jeho žluč starejm vdovám nebo vožralcovsbejm ženám; jeho plíce svobodnejm holkám na mašle na třevíce; jeho střeva holkám na šněrovadla; jeho dršku ženám na konoušku . . . jeho chodidla šeucům na kopyta; jeho hnáty trakslířům na člunky; jeho kolena dýmkařům na ulmačky; jeho bedra kolářoji k vozu na ramena; jeho lopatka sedlákům na veršoufy; jeho řbet huslařům nu šmytce; jeho lokte střížním obchodníkům k měření; jeho prsty školákům na volůvka; jeho dlouhý žebra učitelům na linyáry; jeho krátký žebra šeucům na ťidlovátka; jeho nehty lupičům, dyž na lup chodívají, aby si na něj spomínali »nech ty«.

Zábavu tuto proto sem řadíme, že způsob, jak pořizuje medvěd masopustní před zastřelením testament a rozkřikuje odkazy škádlivé, shoduje se úplně s ortelem a testamenty u zvířat ostatních.