Pamětník popsal Kollárovi*) zábavu tu, strojenou od řeznických tovaryšů v městě Zvoleni v tento rozum: »Mezi dvě staré vysoké lípy... byl provaz rozepnut, z jehož prostředku visela za nohy přivázaná živá hus. Mládenci běžíce na koních pod provaz, pravou rukou hus za hlavu chytali a terhali. Poněvadž hus někdy celá špagatem opletena byla, stalo se často, že jezdec derže hus v ruce, viseti zůstal, an kůň v běhu pod ním ušel. Kdo hlavu odterhol, stal se tím jako kníže mezi ostatními, dostal odměnu hedvábný šátek, stříberné stužkami ozdobené ližice, on v tanci předek vedol, tanečnice ostatním rozdával a všelikou jinou úctu a odměnu měl.«

Zábavu tuto o popeleční (smetné) středě na Slovensku líčí podobně Božena Němcová,**) potvrzujíc shodně, že někdy jezdili tovaryši řezničtí na koních: Mívali i řezníci na Slovensku zvláštní svoji slavnost, bití husy, kterou držívali na smetnou středu (popeleční). Živou hus opletenou mo-túzami pověsili na provaz mezi dva stromy; když byla hus pověšena hlavou dolů, postavili se šuhajci v řad, a na dané od staršího znamení se rozběhnouce snažil se každý, aby v běhu ulapil husu za hlavu a jedním rázem ji odtrhl. Místy jezdili šuhajci na koních, a mistři stojíce v řadě z obou stran práskali bičmi, pobádajíce takto koně k rychlejšímu trysku a šuhaje k větší pozornosti. Kterému se podařilo odtrhnouti huse hlavu naraz, ten dostal krásný hedbávný šátek a květinu na klobouk, což mu obyčejně podala některá hezká mistrova dcera.