byl zhotoven. Křížkové vyšívání, prolamování, paličkovaná krajka. Podán zde příklad, jak možno vyhotoviti do našich bytů ozdobné předměty, které by přečkaly několik generací a přece by netratily na ceně. Kdo by však chtěl pravou cenu přikrývky poznati, musil by poslechnouti majitelku když se rozpovídá, jak přikrývka povstala, jak ozdobu za ozdobou všívala ve volných chvílích, které měly býti vlastně zotavením a zatím byly příčinou nesmírné únavy tělesné, již přemohla jen silná energie duševní — a tu teprve nabývají veškeré starobylé práce, zhotovené našimi ženami, neobyčejné ceny v našich očích a snad i trocha oné vytrvalosti a energie přechází tímto poznáním na nás . . .

Správně ocenila výstavku učitelka škol Vesniných ve výsl. pí. Růž. Koutní ková, když pravila, že je zde vše zastoupeno: starší i moderní sloh, od nejjemnějších mřížek zavazaček valašských až po pestré boudnice křížky i ploše vyšívané, jemné prolamování valašské; paličkované krajky od nejjemnějších pracných až do hrubých ze slovenských šatek — slovem všechny techniky.

Pí. Růž. Koutní ková přednášela na výstavce o krajkách a o kraj-kářství vůbec. Ve své přednášce velmi poučně a jasně nastínila vývoj jednotlivých druhů krajek, promluvila o různých slozích ovládajících tu onu dobu, majících rozhodný vliv na všecky výtvory své doby, tedy i na výkvět uměleckého průmyslu, na krajkářství. Ke každému druhu krajek měla po ruce názorné vzory, hlavně ze sbírek slč. Waltrovy. Přirovnávajíc vzory našich paličkovaných krajek ke krajkám belgickým z téže doby, pronesla větu, která svým obsahem značně se liší od mínění našich národopisných badatelů. Pravila: Kdož ví? jsou naše jablíčka naše, nebo jsme je převzaly se vzory cizích krajek? Tuto větu ponecháme na posouzení našim odborníkům.

Když nám pí, uč. Koutníková podávala na objasnění svých slov hotové doklady, různé krajky a když tím jsme se vlastně učily pohlížeti na krajky, viděti a rozeznávati, co nám dříve splývalo v jediný chaos pod názvem »krajka«, tu nám zasvitl v mysli ideál krajkářské výstavy uspořádané pravými odbornicemi, tu teprve jsme vycítily, co by měla podobná výstava podati a čeho zde nebylo. Slyšely jsme z přednášky pí. К out niko vé názvy různých vzorů krajek buď dle doby, nebo dle jich původu, měly jsme i vzory v rukách — byl to však jen pouhý úvod. Kdybychom byly na každém jednotlivém kuse nalezly kratičký popis, třeba jen z několika slov se skládající, byly bychom při tak vzácném a hojném materiálu, jaký byl na výstavce snesen, odnesly si zajisté jistý základ poučení. Uznáváme, že by toto uspořádání výstavy bylo vyžadovalo ohromné práce — ale pravé odbornice by podobnou výstavku tuším nevypravily než jen tak.

Než i tak získala si Dívčí akademie vděk širšího obecenstva, neboť předměty vystavené, každý sám o sobě stál za podívanou. Mimo to měla výstavka i po stránce hospodářské jistý úspěch, neboť naše dámy viděly, že předměty zhotoveny rukou české krajkářky — třeba i když jsou dražší než práce strojové — přece jsou zase poměrně lacinější, neboť jsou téměř nezničitelný. Zejména divadelní šály za 25—27 korun byly toho zjevným důkazem. Za každou hedvábnou šálu dáme třeba jenom polovici, ale časem se sedře a opotřebuje, kdežto paličkovaná přetrvá několik strojových a tím se stává nepoměrně lacinou, ač se nám okamžitě jeví dražší. A naše dámy pilně kupovaly.

Celkem navštívilo výstavu 765 osob. Referáty denních listů zaznamenaly