Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 11

návštěvu brněnského biskupa hr. Huyna, který prý s velkou zálibou prohlížel všecky práce. To však nebylo nikde zapsáno, že pan biskup řekl, kdyby to byly práce moravské, že by koupil, ale že jsou z Čech, tož nekoupí. Zajisté charakteristická výmluva jaká taká . . .

    Anna Nesvadbíková.

LITERATURA.

Ziele, Richtpunkte und Methoden der modernen Völkerkunde von Prof. Dr. S. Günther in München. Stuttgart 1904, str. 52.

Ve spisku tom dovozuje znamenitý geofysik mnichovský, že ethnologie stala se vědou zcela samostatnou a tak obsáhlou, že má právo býti zastoupena na vysokých učilištích svou zvláštní kathedrou, oddělenou od ka-thedry geografické. Jaký by měl býti rozsah nové této stolice vysokoškolské, pokud by měla býti spojena s praehistorií, pokud s anthropologií, která se na dvou universitách německých domohla svých stolic (v Mnichově a v Curychu) spis. blíže nerozbírá. Stručně a ve velkých rysech líčí se v knížce této rozvoj a rozmach nové vědecké discipliny a veliký její význam pro hlubší seznání kulturní historie a vůbec vývoje člověčenstva. Určují se styky některých bližších vědeckých disciplin s ethnologií, somatické anthropologie a praehistorie, všeobecné jazykovědy, sociologie a konečně zeměvědy, a jak pod vlivem zpřízněných těchto věd se vyvinuly různé methody vědecké anthropologicko-praehistorická, linguistická, sociologicko-psychologická a geografická. Spis. probírá, pokud se tyto vědecké methody uplatňovaly v ethno-logickém badání, a promlouvá o předních zástupcích jich ve vědeckém světě, hlavně ovšem německém.

Od »ethnologie« (»Völkerkunde«) odlišuje »Volkskunde«, »folklore«, lidovědu. Prvá má za hlavní povinnost hlubší prozkoumání oněch národů, kteří buď vůbec nepřišli aneb velmi malou měrou přišli ve styk s tím, co nám platí za kulturu. Druhá, lidověda, sbírá a zkoumá všecky znaky samostatného života duševního u národů vyspělejších na vyšší úroveň, které poukazují na působení duše národní trávící ze zbytků minulosti (str. 44), tedy t. ř. přežitky (»survivals«). Spis. schvaluje, když se do programu lidovědy přijímá též psychologická analyse dětského života, neboť člověk ještě nevyvinutý rovná se к celku' národnímu, jak národ nekulturní aneb vrstva kulturního národa s minulostí úže ještě souvisící ke kulturně vyspělejším vrstvám.

Ke konci knížky své mluví spis. šíře o zeměpisné methodě v ethnologii, o snaze určovati zeměpisné rozšíření jistých předmětů, jako zbraní, střel a luků a j. určitých forem, jistých krojů, ornamentů а р., jak to pěstoval hlavně Ratzel a jeho lipská škola. Dotýká se tu pak spis. odporu proti názorům Bastianovým, proti »Völkergedanke«, proti předpokladu »stejno-měrných myšlenek lidskych« se strany znamenitého zakladatele ethnologie. Spis. zaujímá v tomto sporu stanovisko jaksi střední, ne zcela určité. Připouští, že myšlenka Bastianova přesahuje poněkud do metafysiky, že však princip ne právě šťastně označený poněkud mystickým terminem »Völkergedanke« má přece jistou »relativni oprávněnost*. Dříve (str. 16) mluvil ppis. ve své knize o vedoucím principu Bastianově ne s takým obmezením.


Předchozí   Následující