str. 20
zvěděl o narození Ježíšově a od té doby klade své jediné vejce o vánocích o půlnoci (str. 38). Koně, dobytek mluví o vánoční půlnoci, hospodář naslouchající zví, že zemře a j. (str. 36, 43). Čápové kdysi mluvili jako lidé, ale pro jich žvatlavost uřízl jim bůh půl jazyka (51) jinak str. 67. Holub nemá žluč, neboť pukla mu žalem, když Spasitel visel na kříži (str. 52). Vlci mají svého patrona (str. 56). Střízlík vyletěl na orle, uvězněn, obelstil sovu ho hlídající (str. 57). Koza stvořena od čerta (str. 59). Proč husa
o jedné noze stojí? (str. 60) pod. Č. Lid V., 286. Proč má rak oči vzadu? (str. 63) a j.v. jpa.
*
ПЪсни оренбургскихъ казаковъ. I. ПЪсни историчесшя. II. ПЪсни былевыя. Собралъ сотникъ А. И. Мякутинъ. Издате оренбургскаго казачьяго войска. Оренбургъ, 1905. Стр. IV. + 293. X. + 162.
Kdybychom měli na vydání Mjakutinovo klásti více neb méně vědecké požadavky, musili bychom se obmeziti jen na výčitky mířené na začátečnického ethnografa, který podává text písní daleko vzdálený od živé mluvy, zjevně přibližuje lidovou řeč k literární; který dělá málo zdařilé pokusy upraviti nejen celé písně, ale i nevelké úryvky bez všelikých vlastních jmen a geografických názvů k známým zajímavým událostem, které zaujímaly místo v životě orenburského kozáctva. Že způsoby vydavatelovy nejsou vědecké, jest patrno ihned. Ale v našich očích jest cenné již jen přání autorovo se-známiti čtenáře a ethnografy s duševním bohatstvím současného kozáctva.
А. I. Mjakutin sbíral písně dílem sám, dílem ukládal tuto věc soudruhům
1 samým kozákům (soudě podle některých črt, nejhorlivějšími korresppndenty byli plukovní písaři), na konec používal vydání starších. Vůbec dostával dosti různorodý a bohatý materiál. Ovšem, název sborníku: »ПЪсни оренбургскихъ казаковъ» nelze pojímati v tomto smyslu, že by všechny písně obsažené ve sborníku byly složeny uprostřed kozáků a opěvovaly jejich vlastní zájmy. Každý, kdo zná velikoruské lidové písně, lehce pozná v té neb oné písni jen variant dobře známých písní z jiných krajin.
Ale na jejich složení možno hledéti s jiného stanoviska: jaké písně ze starého repertoiru jsou nejvíce rozšířeny uprostřed kozáků; proč zejména ty se zachovaly a jiné se zapomněly; jaké možno v nich viděti vrstvy; jakými vlivy by se měly objasňovati všeliké jich změny atd. V tom ohledu práce Mjakutinova zasluhuje plné pozornosti. Nejstarší původem svým píseň odnáší se k druhé polovině XVI. stol.: jest to pochod čáře Ivana Hrozného na Kazaň. Nejnovější složeny jsou v poslední době; jsou to písně kozáků, kteří hlídali mandžurskou železniční trať a chystali se na pochod proti Japoncům. Takovým způsobem shledáváme tu názorně důkaz toho, že tvorba národních písní v Rusku nijak neumírá, a že současné události dávají živý materiál k skládání nových písní neb také ku přizpůsobování starých písní k novým událostem a zkušenostem. Jest zcela přirozeno, že u kozáků zachovalo se hodně málo »bylin«, zachovaly se nejspíše proto, že v nich místo zaujímá známý hrdina, »starý kozák« Ilja Muromec. A. J. Jacimirskij.
*
П. К Сшиони. Камеръ-гуслистъ В. 0. Трутовскш и изданный имъ первый русскш нотный ПЪсенникъ. Съ приложетемъ 18. снимковъ, нотъ и текста. Москва 1905. Стр. 47.
Nový spis neúnavného vydavatele cenných památek ruské a slovanské dávnověkosti P. Šimoni obrací na sebe pozornost ethnografů. Podává bio-
