svou zpěvohru »Pan Franc na zámku« dle skutečné příhody na Hluboké, je velmi pochybno. Pokládal jsem ovšem sám ještě v uvedeném spise Kopeckého skutečně za samostatného autora této hry, . ale povážíme-li, že existovala německá veselohra »Der Bürgermeister von Bocksdorf oder die beiden Nachtwächter«, a že tímto titulem je téměř označen celý obsah zpěvohry Kopeckého o panu rychtáři z Kozlovic a jeho čeledínu Michlu (!), pak asi neublížíme dobrému Kopeckému, pokládajíce i tento jediný původní kus jeho za překlad nezvěstné oné hry. Velmi zajímavý jsou údaje o potomcích Kopeckého, které autor snad poněkud idealisuje.

Jakobychom se vraceli v doby dětství musy dramatické, když vidíme, jak v Praze v polovici 19. století (od kdy ?) na mnohých místech jsou »Jesle«, v nichž к hře vánoční, pojímané drobným obecenstvem a jeho průvodci za výkon náboženský, pojí se dohra komická. Autor v této vítané stati užívá vzpomínek Ouisových a připojuje z doby mnohem mladší vypravování pí. Marie Laudové.

Hledat u našich kočovných loutkářů starého majetku lidového, je práce nevděčná, nepříjemná a marná; vydání Kopeckého v letech šedesátých dalo patrně zaniknout celé rukopisné literatuře, jejíž cenu tentokrát nikdo netušil, ač bylo asi snadno ji tenkrát zachránit. Naši nynější loutkáři hrají jen Kopeckého, t j. hrají ne podle starých tekstů nýbrž dle tisku upravovaného nepovolanýma barbarskýma rukama Justa, Přerhofa a Vilímka, s jeho falešnou vzdělaností a spisovností, s kusostí motivace a okleštěním částí komických. O »obrození« těchto loutkových divadel nemůže býti řeči, dokud se jich neujmou národopisci a básníci (jako kdysi podporovali Kopeckého) pomocí organisace, kterou jsem už několikráte naznačil, naposledy v onom doslovu.

Autor ovšem, mluvě o obrození, které nastalo počátkem 20. století, míní loutková divadla stálá, která zakládají různé vlastenecké spolky, dle vzoru Klubu vlasteneckých přátel dra Paříka a Třebenic (1902), jehož loutkové divadlo se těší veliké oblibě a zcela dle dávného způsobu loutkového a vůbec lidového divadla upravuje si hry právě provázené na velkém divadle pro potřeby a vkus svého obecenstva. Bude-li to počínání к prospěchu, záleží hlavně na tom, jací jsou básníci, kteří pracují tyto teksty, mají-li smysl nejen pro slušnost a paedagogiku, nýbrž také pro poesii. A myšlenka těchto stálých divadel snášela by se dobře s mou snahou, povznést loutková divadla kočovná pomocí dobrých tekstů. Spisek, zdobený četnými vybranými obrazy potěší jisté přátele loutkových her a bude i svými vadami pobídkou к pronikavějšímu zaměstnání s tímto odvětvím národopisným.

*

Beiträge zur Volkskunde der Provinz Posen. Herausgegeben von Prot. O. Knoop in Rogasen und Lehrer A. Szulczewski in Brudzyn. Erstes Bändchen. Volkstümliches aus der Tierwelt. Herausgegeben von O. Knoop. Rogasen 1905. Im Selbstverlage des Herausgebers, str. 68.

Hojně různých pověr, prognostik, pověstí polských, též několik německých. Seřazeny abecedně dle jmen zvířat, jichž se týkají. Mnoho jest známo odjinud, leccos zajímavo ku př. Vdovec na pouti do Čestochova sledován stále dotěrnou ještěrkou, zabije ji; byla v ní duše jeho nebožky ženy, chtěla též do Čestochova, aby došla spasení (str. 5). Velmi pěkný to příklad metempsychosy. Hříchy vycházejí z úst zpovídající se ženy jako žáby (str. 11). Kukačka mění se na zimu v jestřába a j. (str. 28). Kukačka byla dříve pannou, která vedla hříšný život (str. 28). Havran první mezi ptáky