dářsky. Mimo to spojeno jest ještě s Litavou, vkam náleží poštovním spojením, a velmi zanedbanými cestami s Drieňovem, Čelovci a Opavou. Příloha I.

První, co překvapí, je neobyčejně těsné seskupení domů. Přiložený plán je kreslen dle katastrální mapy z r. 1877.; dnes je několik stavení z něho zbořeno, ale dosud jsou někde tak blízko při sobě, že vůz mezi dvěma statky sotva projede. Tuto stísněnost není možno vyložiti polohou, neboť dědina mohla by se prodloužiti zvláště к severu, ale tu působily pravděpodobně poddanské poměry. Vedle gruntu poddaného jednomu zemskému pánu rozmnožením rodiny přibývala obydlí mladší generace, jež byla stavěna těsně vedle, nebo, když místo již nestačilo, v zadu v zahradě. Toto poslední dalo pak podnět к častému přezvisku ku př. Bartík »vrchní« (v zahradě) a Bártík »spodni« (při cestě). Uvedený výklad hustého dnešního osazení potvrzuje i dělení zahrad a záhumnice. Obr. 2.

Stavení jsou též poměrně úzká 5—7 m, za to však až pětkráte tak dlouhá. Na prodloužení má vliv skoro jedině počet a velikost stájí, tak že možno říci, že čím je větší gazdovstvo, tím delší. Starší stavení jsou dřevěná, roubená, novější kamenná. Na cestu hledí dům dvěma čtvercovými okny, jež bývají ozdobována buď barevnou ornamentikou, provedenou obyčejně do půlkruhu, nebo vzorkovanou římsou. Na předu pod okny jsou dvéře asi 1 m vysoké do sklepa, »pivnice«. Sklep má podiahu ve stejné výši neb jen něco málo níže okolní půdy a zaujímá spodní část domu, jež bývá zvláště u dřevěných staveb značně posunuta ku předu. Dosti široká tím vzniklá římsa je vhodným místem zvláště pro sušení konopi.» Obývací místnosti jsou tedy více méně zvýšeny, což však vyrovná se tím, že stavení jsou budována na svahu. Obr. 3.

Na několika stupních vystavěna je »podstena«, odkud jsou dveře do světnice, komory a stájů. Nejprve vstupujeme do předsíně, »pitvora«, »pi-tvorce«, od níž je oddělena stěnou kuchyň, »kuchyna«. V pitvorci na levo jsou dveře do světnice, »izby«, »chyže«, na právo do komory, »male izby«. Příloha II.

V kuchyni stojí asi 1 m vysoké, zděné ohniště, »hiart«, na němž vaří se tím způsobem, že nádoby rozestaví na trojnozích kolem ohně. Z hiartu je otvor stěnou do pece, umístěné již ve světnici, kterou tedy možno vytápěti z kuchyně. Otvor ten nazývá se »čelustě« a je nutno v dřevěných domech velmi často, zvláště po pečení chleba horní čásť čelustí, »celesm'k« dobře vymazati, po cerovsku »zakaliti«, aby trámy se nezapálily. Kouř s hiartu, po případě z pece vystupuje podél stěny ke stropu a tudy otvorem na půdu. Zde nad oním otvorem je zadržován malým klenutím, »pieckou«, jež má účel, aby se jiskry nedostaly pod došky. Z této piecky rozchází se pak a uniká otvory střechy. Tak tomu je při dřevěných starých staveních, jež nemají komína. Ale i při zděných stoupá kouř s ohniště podél stěny do komína, »kochu«. Teprve v nejnovější době je na Cerově několik ploten »špárhertu« dle našeho způsobu a taková kuchyně nazývá se »teplá«. Mimo hiart bývá v kuchyni, často i v jizbě krb, »kozub«, výklenek to do stěny, v němž se zapalovalo dříví jednak pro vyhřátí, ale i pro světlo. Nyní se jich ovšem neužívá, a mění se v jakési zděné schránky na různé věci. Jinak je nábytku v kuchyni pro blízkost ohně velmi málo. Tam, kde mají komín, rozvěšují po stěnách kuchyně jednoduché nádobí.

Z pitvorce vstoupíme do »izby, »chyze«. Ta je zpravidla obdélníková, ale nepříliš velká. Mimo okna v průčelí má ještě jedno na podstěnu. Pod nimi jest jednoduchá »lavica« a u ní těžký stůl. Někdy také bývá v rohu