stěn tříboká, pestře malovaná skřínka к uschování listin a zvláště knih, Při druhé stěně postaveny jsou postele; někdy jen jedna, neb pec zaujme mnoho místa. Tu pak bývá tato i s lavicí, která je vždy postavena při peci do rohu, lůžkem zvláště v zimě hledaným. Postele jsou velmi jednoduché a marně bychom hledali ony kupy peřin našich »panimam«. V domech evangelíků na stěnách jsou pověšeny nebo o polici »rám« podepřeny krčahy a talíře, v poslední době často s maďarskými nápisy. U katolíků někdy na třech stranách jsou obrazy svatých velmi hrubých rysů a křiklavých barev.

Šaty a prádlo ukládá se v komoře do truhlic, jež bývají zdobeny po způsobu našich starých truhlic. První komora sloužívá také jako špižírna, druhá určena pro věci, na nichž mnoho nezáleží. Dále pak jsou chlévy, pro hovězí, vepřový a skopový dobytek zvané »staje«, pro koně »konice«.

Podlaha, »dlážka* byla dříve vesměs hliněná, jen zemani měli dřevěnou, a dosud je hliněná nejčastější. Obyčejně jednou týdně natírají ji rozředěným hovězím trusem.

Strop nade všemi těmito místnostmi je dřevěný, podepřený na přič mocnými trámy, zvanými »hriady, hriade«. Pod střechou je půda, »padláš«.

Za tímto stavením je prostranství podobné našemu dvoru, kdež jsou menší chlévy, kurníky a pod. Stodola, »pajta« je obyčejně až v zahradě, často na konci u polí. Stodoly cerovské jako jinde v okolí jsou poměrně velmi malé a vždy z dřevěných trámů. Napředu, někdy též vzadu toto roubení je »zašúbeno« t. j. pokryto došky; na stranách trámce jsou dosti daleko od sebe, aby se obilí nezapařilo. Také není příliš nesnadno pajtu prodloužiti ještě o jednu délku trámu. Vrata nejsou uprostřed, nýbrž vždy při jedné straně. Jimi vstupujeme na mlat zvaný »tok«. Na jedné straně je buď přímo stěna, neb malý přístěnek na různé potřeby, na druhé je zeď »stolica«, která jde až po patro dle našeho názvosloví, na »zápušťok« po cerovsku, a » hrtan«, »vodor« po horňácku. Stolice má na každé straně otvor, »záčinok», jímž se podává obilí do dvou zádění, která se jmenují »záčin«, »stadla« nebo »štala«. Mezi nimi často jen dřevěnou přehradou oddělena je komůrka na plevy zvaná »plenienec« nebo »kutica«. Půda před stodolou i za ní bývá často upěchována a je též mlatem; jmenují ji »holo-humnica«, zkráceně »holomnica«. To je vše, co náleží ku stavení cerov-skému. Jen někde přistupuje к tomu malá sýpka, »sypáreň« a kolna, »paj-tička«. Po žních zvláště šťastných, celá dědina vroubena je věncem stohů rozestavených po zahradách. Obr. 4.

Stavení všechna kryta jsou slámou. Vazba, »vrch« skládá se z trámů »drev«, přes něž položeny jsou »late«; nejspodnější z nich je velmi silná a sluje »ústrešní dřevo«. Sláma se uvazuje ve věchtech »povriesly«. Na ústrešné dřevo, tedy do nejspodnější řady uváží se po čtyřech klasem nahoru; jsou to »ustrechy«. Výše uvazují se snopky po páru v tak zvané »babky« a to klasem dolů. Na rohy kladou se klasem nahoru »chvostake«. Hřeben střechy kryje se pazdeřím, pomazaným blátem a připevňuje dvěma svázanými dřevy »koni«. Jindy na hřebenu střechy uplete se z došků »vrkoč«, to jen z nouze, když není dosti bláta, neboť nemá té trvanlivosti jako způsob první »pomazani«. Sláma, jež se béře na došky, je ovšem žitná, »z rože«, a zove se šúb; odtud »šúbiti«. Toliko nová stavení kryji se dle zákona taškami, ale nařízení to velmi často se obchází. Velké nebezpečí ohně, jenž by mohl při oné stísněnosti zničiti celou osadu, přinutilo skoro všechny gazdy, aby se pojistili, nejprve u filiálky pražské Slavie, a když tato šovinismem maďarským byla z Uher vypuzena, u První uherské pojišťovací společnosti.