str. 81
museum anthropologické a národopisné při akademii věd. Na prvém místě mezi sbírkami, které vynikají svou úplností, vzácností a cenností, stojí sbírka severního buddhismu — nejlepší v Evropě; byla vylíčena podle fotografií od p. Krinvedela v Berlíně a podruhé od akademika S. Oldenburga (»Mythologie« с. 3 ruble). Poměrně dobře představeny jsou krajiny střední Asie, počínajíc od pobřeží Kaspického moře a končíc Turkestanem, Kašgarem, Čínou; dále — jihosibířští jinorodci: altajští Kalmykové, jenisejští Turci a Juranchajci; turko-mongolské šamanstvo atd.
Z ruských plemen nejlépe zpracovány zase ruský sever a východní kraje, hlavně gubernie rjazanská, penzenská a tambovská a v druhé řadě tulská, kalužská a voroněžská. Nepočítáme-li počátky sbírky učiněné od Th. K. Volkova u karpatských Rusů, učiněno bylo velmi málo v národopise maloruském. Ještě méně u Bělorusů, Poláků a západních Finů. Sbírky o Kavkaze také nemohou činiti nároků na úplnost, ačkoliv většina tu sebraných předmětů jest cenná a vzácná.
V závěru našeho náčrtku ukážeme ještě na to, že zvláštností nového musea jeví se převládající způsob doplňování musea, zvláště získávání věcí prostřednictvím kustodů-ethnografů a osob »uznävanych od musea kompetentními pro vykonávání národopisných prací*. Třeba souhlasiti s D. A. Klemencem, že tento způsob nejvíce odpovídá požadavkům vědeckým, poněvadž jen pomocí jeho možno s největší pravděpodobností určiti původ i účel předmětu. Zároveň jeví se nejúspornějším «— a jen snaha, aby se nepromeškalo získání vzácných předmětů, nutí správu musea utíkati se к jiným způsobům. Tak největší oddělení buddhistického kultu, vyjma Altaj, sebráno bylo výhradně pomocí korrespondentů, s kterými řiditel a kustodové musejní měli styky na místě samém, ovšem davše jim nejprimitivnější »vychování národopisné«. Tento způsob jest i tím zdařilý, že ve všech ohledech ulehčuje a zlevňuje získání sbírek pro velkolepé museum, a kromě toho, poskytuje místní intelligenci užitečné a zdravé zaměstnání, obrací jejich pozornost na zajímavé zvláštnosti jejich okruhu, které obyčejně míjejí kolem nich nepozorovány. Bohužel, místní orgány vládní nejsou vždy daleko nakloněny takovým podnikům; nedávno ve vjatské gubernii několik učitelů podjalo se sbírání národopisných předmětů, ale gubernator zakázal jim toto s úspěchem počaté dílo, neboť bál se asi jakési protivládní propagandy.
Konečně možno očekávati, že i archeologické ústavy na př. archeologická komise odevzdají do národopisného musea, třeba jen duplikáty, ježto, jestli vůbec archeologie činí jaksi »narodopis minulosti«, tož pro mnohé krajiny ruské, kde starodávné věci i nyní nevycházejí z každodenní potřeby — jsou oba tyto vědecké obory neoddělitelný jeden od druhého. Jestli buddhistické církevně-umělecké předměty charakterisují jistý kult, tož i pravoslavná neb »под старинная«*) ikona také jest charakteristická pro kult křesťanský. Proto možno očekávati, že některé církevní předměty budoucně se odevzdají do národopisného musea z Oddělení ruských církevních starožitností téhož musea cara Alexandra III. a budou činiti ovšem spolu zvláštní jeho oddělení. A. Jacimirskij.
*) Zhotovená podle starých