str. 82
LITERATURA.
Albrecht Dieterich: Sommertag. Lipsko 1905. Nákl. B. G. Teub-nera. Str. 38.
V této knížce, otištěné z »Archiv für Religionswissenschaft«, spisovatel vzpomíná na vítání jara, jež kdysi zažil na neděli Laetare v Heidelberce. Běhalo tam plno dětí, jež měly v rukou oškrabané pruty nebo hole, na kterých na konci byl nastrčen jakýsi preclík a nad ním výdumek nebo jablko; prut byl mimo to ozdoben pentličkami nebo pruhy barevného papíru. Děti zpívaly popěvek na oslavu jara. Autor spatřil potom také slavnostní průvod, v němž bylo na sta takových dětí velikých i malých. К tomu připojuje stručný rozhled po lidových slavnostech, jimiž bývá nebo bývalo vítáno jaro jakožto vítěz nad zimou. Do podrobností se nepouští, odkazuje na studie Mannhardtovy; prese všecku stručnost úvodu však byl by své věci jenom prospěl, kdyby se byl alespoň dotekl obdobných obřadů slovanských, nápadných shodou s příklady zde uvedenými. — Potom obrací se D. к vlastní otázce, kterou si tuto klade. Vzpomíná dvou antických obrazů z Ostie, které viděl ve vatikánské knihovně v Římě a jichž reprodukci dle fotografie přidává ku své práci. Na obou deskách jsou zobrazeny jakési průvody dětské, každý jiného druhu. Autor nemohl se nikde dopátrati výkladu těchto výjevů, jež umělec zachytil, jak znalci se domnívají, asi za dob Augustových nebo nedlouho potom; pustil se tedy do výkladu sám a výsledek svého studia zde předkládá. — D. zmiňuje se o rozmanitých obyčejích lidových, v nichž chození mládeže dům od domu za zpěvu obřadných písní jest věcí nejdůleži-tější. Uvádí ukázky těch popěvků a vytýká hlavní body »ritů« při tom prováděných. Obřadů slovanských opět nedbá, ač by pro jeho theorie nejednou podaly látku a doklady velmi příhodné. Mluvě n. př. o průvodech v přestrojení, nedotýká se ruských »okrutnikuv«, ani našich průvodů masopustních, ani srbské Dodoly a j. Ze takoví přestrojenci jsou »Dämonen, die Leben und Segen bringen« (str. 19), jest těžko uvěřiti. Makavý důvod, který D. pro toto tvrzení vidí ve šlehání prutem (»das Schlagen mit der ,Lebensrute'« — asi jako u nás pomlázkou), nezdá se mi právě přesvědčivým. Mnohem spíše bych v tom případě uvěřil Sobotkově »dotykaci praktice« jakožto výkladu přirozenému a tedy pravděpodobnějšímu. — Potom přechází D. na půdu antickou a srovnává s obdobnými přežitky, zachovanými v nynějších obřadech lidových, některé obřadné pochůzky, doložené v literatuře řecké. Zejména uvádí chelidonisma z Athenaia a eiresioné z hymnů Homérských, na jejichž shodu n. př. s naší koledou bylo již také u nás ukázáno. Ve všech průvodech toho druhu, nynějších i antických, vidí D. jednak vítání jara, jednak, a to prý mnohem častěji, radost nad první nebo též nad druhou sklizní. (Pochůzky Martinské, jež D. sem čítá, možná že jsou školského původu, jako bývaly u nás průvody Rehořské.) Za takové průvody vykládá také obě zobrazené scény dětské z Ostie. V jedné vidí »Sommertag«, přihlédaje hlavně к hroznům, jež některé z dětí mají zavěšeny na prutech, druhou pokládá dle břečťanu a vavřínu, jímž dvojice na obraze (Dietrichovi jest to »Maikönig« a »Maikönigin«) jest ozdobena, za »Frühlingstag«. Pevné opory pro obě tvrzení tu ovšem není, věc — sama o sobě jistě hodná přemýšlení — zůstane tedy jen na dohadech. V prvém případě, jak se zdá, autor usuzuje pravděpodobně a lze jeho výkladu přisvědčiti; v případě druhém možná, že by bylo výhodnější pomýšleti na výklad z nějaké skupi-
|