*

Насельа српских земальа, кньига III., уредио Др. J Цвиjиh. Српска Кральевска Академиjа. Српски ЕтнограФски Зборник, кньига шеста, str. 1 —864, 8°. Београд. 1905. Cena б din. — Ke knize přidán zvláštní Atlas s 25 mapami, 37 fotografickými obrázky. Cena 3 din.

Od roku 1902, kdy srbská královská akademie věd počala vydávati Sborník prací o osídleních srbských zemí, jest to již třetí, velká kniha, bohatá na studie a materiál jako dvě předešlé. V ní jest obsaženo šest prací.

Plán v třetí knize jest týž, jako v prvých dvou. Badatelé studovali jednotlivé srbské oblasti, které činí geografický (po případě anthropo-geografický) neb kmenový celek. Každý z nich vykládá ve své práci nejprve společně, hlavní zvláštnosti své oblasti i jejího obyvatelstva, a v druhé části práce přináší veškerý skupený materiál. Mohlo by se na první pohled někomu zdáti. že toto uveřejňování celého materiálu jest zbytečné neb, že ho jest třeba nějak redukovati. Ale není tak, třeba vždy míti na mysli, že tento materiál může posloužiti všem učencům, kteří studují národ z jakéhokoliv ohledu. A když už jest materiál, který si sebrali badatelé na samém místě, a to materiál velmi spolehlivý, proč by se neuveřejňoval?

Přílohy (mapy, fotografie a obrazy), které mají jednotlivé práce, vneseny jsou ovšem všechny do atlasu. V textu zůstaly jen plány domů a jiných budov. Každé práci jest dodán rejstřík všech věcných, zeměpisných a ethno-grafických názvů, a všech jmen a příjmení z prostudované oblasti. Ovšem v každé práci bývá i více čistě ethnologických materiálů a poznámek o jazyku.

Aby pak čtenáři nabyli úplnějšího obrazu o předmětu jednotlivých prací, promluvíme o každé v nejhlavnějších rysech.

1. Poljanica i Klisura odRisty T. Nikoliée (str. 1 — 244). — Mezi pracemi z III. knihy »Насельа«, jest to spis nejbohatší na materiál a výzkumy. Byl vyznamenán cenou z nadace Niéifora Dučice. R. Nikolié líčí dvě krajiny z jižního Srbska. Jižnější z těchto dvou krajin, Poljanica, činí vysokou a kotlinatou oblast u vrchoviště řeky Veternice, levého přítoku Jižní Moravy, a severnější, Klisura, jest skalnatá dolina ve středním toku téže řeky Veternice. Mimo pečlivě sebraný a seřazený anthropogeografický materiál má tato studie tak mnoho rozmanitých jednotlivostí, že pisatel patrně někde nevěděl, jak upotřebiti a rozřaditi vhodně tyto různé jednotlivosti. Odtud v celé práci je velmi mnoho zajímavých připomenutí, a tím se stalo, že tu i onde tatáž věc zbytečně se opakuje.

V historii není zmínka o jménu těchto oblastí. Od r 1455 až do r. 1878 obě krajiny byly nepřetržitě pod Turky. Od druhé poloviny 18. století počaly s jihozápadní strany nájezdy Arnautův, které bez přestání a stále trvaly až do osvobození těchto krajů.

I Poljanica i Klisura jsou dosti bohaté lesy, pastvinami i vodami, ale mají chladnější podnebí než východnější, roviny. Proto byly to kdysi hlavně pastýřské oblasti. Nyní však tu převládá zemědělství.

Vesnice jsou hlavně po stranách říčních dolin, částečně bývají po rovinách neb po horách a u vrchovišť říčních. Dříve měly osady typ sražený (»zbijen tip«), ale co se obyvatelstvo pro přelidnění počalo rozšiřovati po okolních svazích, vesnice dostala jiný ráz t. j. stavení roztroušena (»razbijen