tip«). Dělí se na čtvrti (mahale). Okolo vesnice jsou pozemky: soukromé, společné-vesnické, státní a někde jsou nerozdělené díly někdejšího zádruhového majetku jakožto společné majetky rodinné (»porodicne za-jednice«), V rozvoji domu známa je chata »šiljača« (kuželovité formy) jako nejstarší, dále domy »na grede«, u kterých jsou zdi z trámů a jsou oházeny a krov je ze slámy neb z prejzů. Tyto domy vždy mají vedle »kuóe« (— kuchyně) i světnici. Okolo domu jest 11 různých stavení vystavěných větším dílem ze dřeva. Koliby pro dobytek mají dále od vesnice bohatší. Chov dobytka vůbec silně upadl a ztratil se zvyk »bacevanje«, salašnictví.

Mezi topografickými jmény, o kterých spisovatel myslí, že jsou cizího původu, bude několik jich úplně srbských na př.: Biljanica i Garina. — Ze starožitností pozoruhodná jsou velmi starobylá pohřebiště »obrů« (»od dzidovije«). O některých pohřebištích a místech, kde nacházely se kostely, tvrdí lid, že to jsou »latinská« (katolická), ale to není ještě vyzkoumáno. V některých vesnicích, většinou v těch, které byli zaujali Albánci, jsou znatelný až do dnes rozvory (»slogovi«), staré meze na pozemcích někdejšího srbského obyvatelstva. Spisovatel vyšetřil původ těchto Albánců, kteří se byli usídlili v Poljanici a popsal jejich hlavní rozdíly i celý způsob, jakož také proud albánského postupu v Poljanici a v jejím okolí.

R. Nikolié nalézá, že jeho oblasti uprostřed 15. stol. ztratily hlavní massu svého obyvatelstva a že i zbylí Srbové se smísili s Vlachy, kteří sem sestoupili s okolních hor. Z těchto dávných obyvatelů jest dnes všeho všudy 14 rodin a z přistěhovalců 166. Nejvíce přistěhovalců je z jihovýchodních a jižních krajů srbských (102 rodiny) a pak i z východních a severovýchodních. Ale Poljanice s Klisurou zároveň je krajní oblast jihovýchodního Srbska, ve které jest i dosti přistěhovalců ze západních zemí srbských. To jest opět důvod, že obyvatelstvo těchto dvou krajů činí v ohledu ethnickém přechod od jihovýchodních Srbů ku severozápadním. Spisovatel ve zvláštním oddíle probral hlavní ethnické zvláštnosti Poljaničanů. Toto prozkoumání bylo spisovateli tolik prospěšnější, že, jako dobrý znalec obyvatelstva Vraň-ského Pomoraví, velmi často i správně srovnal Poljaničany s těmito jejich východními sousedy. Popsal dále poljanický kroj starý i nynější a uvedl hlavní zvláštnosti poljanického nářečí, o kterém praví, že je pravidelnější než východní nářečí srbská.

К této práci dodány v atlasu mapa prostudované oblasti, čtyry plány selských typů a 8 fotografií, které představují polohy vesnic a domy obytné se staveními hospodářskými.

2. Temnic od Stanoje M. Mijatoviče (str. 245 — 406). — Temnic je kraj uprostřed Srbska, na západ od Veliké Moravy a severně od Goliské Moravy. Mijatovié vypracoval velmi cennou studii a dodal jí pět plánů vesnic (v atlase) a více krásných a jasných kreseb. Jménem Temnic označena jest nejstarší část této oblasti s 46 dnešními vesnicemi. Větší díl oblasti je pahorkovatý a hornatý, a menší část je rovina. Temnic je dosti bohat na lesy a vodu.

Vesnice jsou větším dílem v pahorkovité části Temnice. Selské domky jsou vystavěny po stranách potoků čili řek a mnohem řidčeji jsou na rovině. Vesnice jsou prostředně roztroušeny a dělí se na čtvrti »kraje« neb »fa-milije« neb »male« (»mahale«), které se nejčastěji nazývají ,iodle rodinných příjmení. Místo někdejších velikých zádruh nyní se udržují jen prostřední, asi do 20 duší. Na jednu rodinu průměrem připadá asi 9 duší. Společná půda, které kdysi bylo mnoho (většinou lesy), nyní jest již rozdělena.