85

Dům jest vždy uprostřed v ohrazeném dvoru. Staví se z pletiva, která se ohází hlínou. Spisovatel rozeznává několik stupnic ve vývoji domu. Nejstarší dům jest o jedné místnosti s krovem z rákosu neb kapradí a s nízkým komínem. Mladší domy mají již po čtyřech místnostech, pokryty jsou prejzy a proto, že mají po dvou ohništích, staví se na krovu i po dvou komínech. Okolo domu bývá asi 9 různých stavení (mezi kterýmiž jest i záchod, který nebývá po vesnicích ve většině srbských krajů) a u bohatých jsou ještě dvě jiná stavení: místnost, kde se peče slivovice, a sušírna. Vedle dvoru má skoro každý dům i zahradu květnou, zahradu a švestkový sad a mnohý ještě i ohrady, kolny a košáry pro stáda. Chlévů (salaš, koliba) na poli jest nyní zřídka, poněvadž chov dobytka silně upadl. V chlévě se chová dobytek obyčejně v zimě.

Topografická jména jsou téměř všechna čistě srbská. Jméno samého kraje Temnic, uvádí národ ve spojení se slovy »tamnik« neb »tama« (tma), ovšem chybně. Mezi starožitnostmi třeba zmíniti se o chlumcích (»humke«) neb mohylách, z kterých jsou některé rozkopány, a v nich nalezeny byly kostry v hrncích neb urnách (vysokých asi 50 cm) a vedle nich různé ozdoby a nádobky. Pro osídlení Temnice důležitá je doba srbského povstání za kapetana Koče na sklonku 18. stol. Toto povstání bylo zachvátilo kraje Levač a Temnic a po jeho neúspěchu značná část obyvatelstva se odstěhovala. Nyní je v Temnici 12T70/0 starých rodin a 87"83% přistěhovalců. Hlavní proud přistěhovalecký šel s dvou stran: nejvíce z jihu z Toplice a Starého Srbska (zejména od Kosova) a menší z nišského,. leskovského a vraňského kraje a z krajů jižnějších.

Jest ještě zvláštní oddíl o ethnických zvláštnostech Temničanů. Důležité jest pozorovaní, že nemají známé srbské upřímnosti a že zmizelo pohostinství. Dále zmínky zasluhuje, že Petkovčané, Svetojovanci a Svetoilinci velmi neradi provdávají dceru do domu, který slaví téhož rodinného patrona, poněvadž myslí, že jsou příbuzní. Zda nejsou snad to nejstarší slavnosti rodinného patrona v této krajině? Vedle té »slavy« udržuje se i okuřování (»prekada«). Významné jest to, že slavnost »litija« (prosebné procesí) liší se od slavnosti »zavjetina« (slavnosti skládání slibu, že se bude jistý den zachovávati půst aneb jistý den považovali za svátek). Zachovává se ještě obyčej dobývání »ziveho ohne« (třením dvou suchých dřev) a přes ten oheň obyčejně u břehu řeky položený honí dobytek a mažou jej dehtem, aby ho chránili od nemocí nakažlivých. Spisovatel dobře učinil, že zaznamenal i všechny dny, které národ slaví mimo kalendář. Vidíme, že není více než 42 takových dní!

3. Skopská Černá Hora, od Svetozara Tomice (str. 407 až 520). — Tato oblast je v jižním Starém Srbsku a severně od města Skoplje. Četné obtíže, s kterými potkává se v Turecku každý zkoumatel národního života, jsou patrně příčinou, že popis Skopské Černé Hory v mnohých svých částech jest neúplný. Některé části v této práci jsou i dosti neuspořádané, zejména ona část o vodopisu a položení vesnic. První a největší část spisu je obsahem anthropogeografická a v druhé části jsou poznámky o národních zvycích, oděvu, životě a dosti obšírně se zkoumá nářečí lidové. Potom se vypočítávají kostely, kláštery a místa, kde kdysi kostely a kláštery stály a naposled jsou statistická dáta o počtu domů a o školách v prostudované oblasti. V atlase má spisovatel pět plánů selských typů, vyobrazení různých druhů domů (list XXII.), náčrtky a fotografie domů a stavení okolo něho, několik fotografií klášteru a národních krojů.