P. Rakič obšírně popsal dům a jeho různé typy a jakož i přeměny, kterými prošly. Nejstarší dům měl podobu položeného hranolu a basi pravoúhlou. Stavěn jest z fošen a pokryt chatrným senem. Neměl základu (hřebenu) a proto byl málo pevný. Po tomto domu nastoupil dům »brvnara« s velmi vysokým krovem z šindele a tento dům přenesli sem mistři Osa-ćani (z kraje Osata v Bosně). Brvnara jako i onen nejstarší dům měla jen jednu místnost »kuću« a později mimo ni vyvinuly se i světnice a více světnic i altán. Nyní jsou domy polubrvnare naopak z klád polučatmare (t. j. napolo z pletiva jakéhos a hlíny dohromady slepené). Ještě Osaéané přenesli do Kačeru charakteristické jednopatrové domy bosenské, v kterých vrchní patro (odžaklija) většinou sloužilo pro hosty, a také bosenské domy »na vigled«, v kterých je krov s obou stran osekán a pod krovem jest světnice pro hosty. Na dvoře, který vždy je ohrazen, může býti asi 12 různých stavení.

S úpadkem chovu dobytka upadl značně i počet pastýřských salašů. Ale třebas upadl, jest ještě převážnější odvětví lidového hospodářství než zemědělství. V nové době zvláště silně se rozvinulo ovocnářství, pěstování švestek. I lesy dávají již* lidu kačerskému značný důchod.

Myslím, že spisovatel chybuje, že skupinu jmen na -olj a -elj (Dragolj, Kozelj a j.) vřazuje »do kategorie rodinných neb daňových jmen« a to proto, že jsou prý mnoho podobná kořenům jmen vlašsko-pastýřských salaší, které St: Novakovič uvedl ve svém spise »Selo« (str. 767). Ani tato jména nemají podobu daňových příjmení aniž podobají Se jménům vlaských salaší (katun). Mezi starožitnostmi nejčetnější jsou »madžarské« hřbitovy.

P. Rakié tvrdí, že tato oblast dvakráte byla zbavena značné části svého obyvatelstva: v 15. stol. v době srbsko-tureckých válek a na počátku 18. stol. v době přesídlení srbského pod patriarchou Arseniem IV. Jovanovičem. A od druhé poloviny 18. stol. Kačer stále dostával nové přistěhovalce. Nicméně spis. nalezl v Kačeru 43% starousedlíků. Přistěhovalci hlavně přišli z oblasti staré Rašky a méně jich je z Černé Hory, Hercegoviny a Bosny a z jiných krajů Srbska. Tedy jest i zde zřejmý směr sídlení od jihozápadu к severovýchodu.

Spisovatel krátce zmínil se o několika společných zvláštnostech Kačeranů

*

Lad. Horák: Výklady z českých déjin kulturních na škole obecná a mesiánské. (Knihovna školy našeho venkova vydává a rediguje Josef Smrtka č IV.) XII. + 249. Cena 3 К 30 hal.

V předmluvě autor právem si stěžuje na nedostatek příručních knížek o kulturních dějinách národa českého, který pociťují učitelé škol národních při svých výkladech historických a zcela správně odůvodňuje důležitost vyučování tohoto předmětu. Přítomná knížka má býti také příruční knížkou učitelstvu národnímu. Jak dostál autor svému úkolu v této knížce?

V 33 krátkých článcích mluví o staročeském životě na vesnici, v městě, na hradě; o náboženství starých Čechů; o zakládání kostelů křesťanských; o rytířích a jejich hrách; o pečetech, bullách, o mincovnictví, sněmích, kacířství, o porobě lidu vesnického, o umění stavitelském, o české literatuře a průmyslu, o probuzení českém a o naši konstituci. К tomu všemu užil hojné literatury a spisů vynikajících jako Šafaříkových, Niederlových, Machalových, Vlčkových, Denisových atd. ale vzdor tomu mnohé části této knížky, pokud jsem mohl stopovati, jsou neúplné a kusé.

Část týkající se literární činnosti české měla býti pečlivěji propracována; o Husovi a Štítném není téměř zmínky, jaký měli význam, rovněž o Čhelčickém