v srbských zemích od jiho-západu na severo-východ, třeba odlišovati bezpochyby tři směry v proudění obyvatelstva : jeden z novopazarského okolí ku Ibru a Gruži, druhý od sjenického kraje к Dragačevu a dále na sever a třetí snad od Hercegoviny ku Podriní. Na jednom místě spisovatel vytknul i hlavní ethnické zvláštnosti ibarského obyvatelstva.

К té práci táhne se v atlase anthropogeografická mapa Ibra, 7 mapek se skupinami vesničky a fotografie jedné takové vesničky.

5. Vasojeviéi na tureckéhranici od popa Bohdana Lale-viče a Ivana Protiée (str. 693—733). — To jest kratší práce, která jest vlastně pokračování onoho pojednání o Vasojevičích v černohorské pohraniční oblasti, která vyšla v II. knize »Насел>а«. Tento díl Vasojevičů, který jest ještě pod Tureckem, nepochybně má pro studium velikou důležitost, ale bohužel spisovatelé nám sebrali dosti chudý materiál. Tito Vasojeviéi rozprostírají se v beranské nahiji (okrese) po obou stranách Limu počínajíce od černohorské hranice až do bělopolské kazy (k řece Lješnici). Půdu větším dílem tvoří roviny, a méně je půdy hornaté a pahorkatiny. Většina vesnic se vykoupila od agů a begů. Doubravy kolem vesnic jsou majetkem sultánovým a sedláci nemají na né žádného práva.

Vasojevičů v Turecku jest asi 11.000 duší a z toho je velká většina pravoslavných a mnohem menší díl mohamedánů. Dělí se na pravé Vaso-jeviée a na »Srbljaky«. Těmito nazývají Vasojeviéi všecky ostatní Srby, kteří žijí mezi nimi. To jméno je nečestné a značí nepravé Srby (jako jména Bugaraš, Arnautaš atd.). Prvých je 50 rodin (»bratrstev«, clanů) a druhých 76, ale jsou rodiny (»bratrstva«, elany) Vasojevičů větší, a mají mnohem více domů než rodiny Srbljaků. Podle lidového podání nejstaršími obyvateli tohoto kraje byli nějací »latini«, které potom Srbové rozehnali a zaměnili. Ale potom po bitvě na Kosově poli Srbové se vystěhovali pro turecké násilí do Hercegoviny. Potom počalo nové osídlení. Nejdříve se usadili dvě-tři rodiny z jižních krajin, potom počalo se náhle šířiti plémě Vasojevičů z Levé Rijeky (v dnešní Černé Hoře) a vytiskovati i Aš an у t. j. obyvatele severní krajiny Ravného-Asa. — Ze Srbljaků nejvíce přistěhovalců jest Kučů, Braťo-nožiéů a Cekliňanů a takřka všichni ostatní jsou z různých černohorských kmenů. Tedy postup obyvatelstva s jihu na sever zde jest neobyčejně jasně vyjádřen.

6. Kačer, od Mil. T. Rakiée (str. 735 — 859). — Tento kraj je v západním Srbsku, v jihozápadní, vysoké části Šumadije. Zaujímá severní i západní pahorkatinu vysočiny Rudnika. Z největší části jest hornat a pokryt mnohými hustými lesy. Rozrýván jest mnohými řekami a vyznamenává se množstvím dobré pramenité vody. Vesnice jsou všechny v říčních údolích a domy jsou buď seřazeny na stranách těch údolí a horských svahů aneb jsou na malých rovinách položeny v horách vysoko nad údolím. Obyčejně nad vesnicemi počínají lesy a v samé vesnici i níže pod vesnicí podle řeky jest půda orná. Toto rozložení jasně ukazuje, že většina osad jest založena na mýtinách. Okolo domu jsou veliké »okucnice« t. j. pozemky к domu patřící se švestkovými sady, poli, lukami a lesy. To je příčina, že jsou vesnice rozházeného, »staro vlaského« typu, neb aspoň jsou na přechodu к sraženému typu šumadijskému. Vesnice se dělí na menší jednotky, »zaseoce-, a v »za-seocich« se obyčejně rozeznávají menší skupiny domů téže rodiny. O soukromé a společné půdě spisovatel připomíná, že povstala týmž způsobem jako v Dolním Dragačevu a v ljubičských vesnicích (v. práce o těchto krajích v I. а II. knize »Naselja«).