jest příbuzné s nářečím jižního a jihovýchodního Srbska, jest zřejmo z materiálu, který byl od Sv. Tomice sebrán. Uvádí deset písní a šest pohádek v lidovém nářečí tohoto kraje. Škoda jen, že nezaznamenal ve všech veskrze přízvuk než jen ve čtyřech kratších písních a v jedné pohádce.

Že zřízení zádruhové u skopských Černohorců jest ještě dosti uspokojivé, jest zřejmo z toho, že na jeden dům připadá průměrně 9 duší. Ze spisovatelových údajů statistických vidíme, že v celé skopské Černé Hoře je 824 domů, a z těch jest podle církve 583 patriarchálních a 241 exarchních.

4. Ibar od Radomira M. Iliće (str. 521—692). — V této práci popsán jest onen kraj od stoku řeky Ibra, který jest v Srbsku, tedy od srbsko-turecké hranice až téměř к ústí Ibra do Západní Moravy. Ibar jako jméno této oblasti nacházíme již ve 13. století. Orograficky spadá Ibar mezi starý balkánský útvar a hlavně je složen z břidlice a eruptivných skal. Celý terrain je hornatý, ale prokryt humusem a porostlý travou a lesy, a proto je bohat na vodu. Proto se kraj tento velmi hodí na chov dobytka, jenž jest nyní hlavní zaměstnání většině obyvatelstva, ježto země pro vysoké položení a pahorkatiny se nehodí pro orbu. Ibar je znamenitý historický kraj srbský, ježto tvoří část někdejšího jádra srbského státu. Proto jest pln různorodých zbytků z této doby, zvláště klášterů i kostelů i stop slaveného hornictví v kraji hory Kopaonika.

Pozoruhodná jest poznámka spisovatelova, že tu není oněch starých hrobů s velikými kameny, jaké jsou v západních srbských krajích. Myslím, že to objasnil správně tím, že v Ibru nebylo bogomilců. Na základě svých studií mohl spis. opraviti několik pochybených tvrzení o středověké topografii ibarského kraje.

Osídlení v celém Ibru leží jsou velmi vysoko na úbočích hor a svahů. Většinou jsou na břidlové půdě a vždy opomíjejí místa větrná a stinné strany. Domy jsou většinou silně sraženy vedle sebe v menší skupiny (od 5—20 domů), které se nazývají »zaseoci«. Tvoří je namnoze jen domy jedné rodiny. Odtud mnohé se nazývají podle příjmení. Větší jich počet jest seskupen administrativně v jednu obec (»kmetiji«). Mimo souborné pozemky mají obyvatelé jednotlivých těchto obcí i společný majetek (lesy a pastviny); od té doby pak, co jsou tyto obce seskupeny ve správní celky, vesnice, staly se tyto společné lesy a pastviny obecními. Jest i něco rodinných majetku společných. Okolo domu zřídka kdy bývá ohrazený dvorek. V blízkosti jest obyčejně ovocný sad a zahrádka. Domů jest několik druhů. Nejstarší jest chata se dřevěnou kostrou pokrytá zkaženým senem bez okna a bez komínu. Nyní nejhojněji jest »brvňača« t. j. z trámů vystavěný dům s t. z. »kučí« t. j. ohništěm, komorou (ajat) a někde i se spíží. Místo komínu jest jen otvor pro dým. Ještě jsou domy napolo z trámů a pletiva a zděné, a mnohé mají pod světnicí místnost pro skladiště (ne pro dobytek). Okolo domu jest obyčejně asi šest stavení, ale může jich býti až i 11. — Na horách jsou letní salaše. V zimě pak chová se dobytek v »zimovnicich« blízko obcí, kde také mají několik stavení.

Mezi topografickými jmény cizího původu chybně jest označeno příjmení Burmazi jako románské a jméno Čava jako turecké, neboť jsou albánská (po případě illyrská).

Známo jest, že 43% veškerého obyvatelstva tvoří starousedlíci. Přistěhovalci jsou většinou z okolí Nového Pazaru a sousedních krajů v Starém Srbsku, a mnohem méně jich jest ze Srbska a z Černé Hory. Spisovatel dobře zpozoroval, že v celém proudu stěhovaleckém, který jde