Paolo Lombroso a Mario Carrara vydali velice zajímavou knihu Nella penombra della civiltä (Torino 1906, str. 198, 3 liry). Ukazují v ní jak těsně obmezen jest duševní život nejnižších vrstev italských a jak kusé a povrchní jest jich vědění o věcech zasahujících hluboce do denního života. Material sebrali ovšem velmi skrovný, vyptali se na základě dlouholetého důvěrného styku 15 piemontských dělníků, 12 sardských žen a 16 zemědělských nádenníků z Iigurských Apenin. Piemontský materiál byl sebrán ve vězení, ve kterém jest Carrara lékařem, ale lidé jim tázaní nebyli vězňové již dříve trestaní, nebyli lidé vlastně anormalni. Hlavní vadou jest ovšem, že byl vyptáván tak nepatrný počet lidí, a to nedopouští všeobecnějších konklusí. Tázali se lidí, co si představují pod jistými slovy jako hygiena, točna, strannický, kolonie, domorodec, obchod, spořivost a j. Z 19 mužů a 24 žen věděli jen 3 mužové přibližně, co jest hygiena. Slévač 27letý odpověděl nejlépe : »hygienicky úřad je ten, kde se zkoumají potraviny a víno«. Z 27 osob vědělo jen 7 přibližně, co jest universita: »dum studentu« (221etá služka, analfabetka), »misto, kde dostávají doktorský titul« (45letá pradlena, prošedší 3 školní třídy). Jiní představovali, si pod tím slovem výstavu, sirotčinec, potopu. Žádný z těch 43 neuměl náležitě definovati pojem domorodec (indigena): »To jsou ti v Africe, v Italii není žádných* (27letý slévač, který byl 2 leta na škole), »ne zcela scivilisovaní Iidé« (dlaždič 61 r. starý). Zajímavě definovali slovo »sporivost«: »Sporivost jest, když člověk jest chudý, a tchýně mi říká, kup málo oleje«, »co možná nejméně vydati na jidlo«, »když pán nedává děvčatům jistí« a j. O slunci, měsíci a hvězdách nevěděli mnozí více než moudrost z hodiny náboženství o »velkem světle pro den a malém světle pro noc«, »hvezdy jsou tak malé jen s té strany, s které je vidíme, s druhé strany jsou obrovské*. »Italie jest největší díl světa, neboť kdyby byly ještě větší země, byl by svět příliš veliký, a nemožno věřiti, že by byla ještě větší místa*, řekla jistá sardská žena. Nádenník selský, jehož syn se jmenoval Dante, nevěděl, kdo byl Dante- »syn sám mínil, že to byl asi král neb generál*. Sardská jedna žena věděla, že Garibaldi jest slavný muž, ale nevěděla, co udělal. Děvče 181eté, které po 3 leta navštěvovalo školu, slyšelo o Garibaldim, že byl »špatný, nepřítelem církve*. A tu není v Italii místa bez sochy Garibaldiovy. — Politické vědomosti jsou prachatrné. Z 43 vědělo 7, co to jest poslanec, jistý dělník pletl si poslance s policejním úředníkem, někteří pletli si »deputato« s »imputato« (obžalovaný), jiným byl to velký pán, advokát, starosta. Názory o králi a královské hodnosti jsou pak dětinské: »Kral jest dobrý a krásný a panuje nade vsemi«, »krále potřebujeme a kněží, aby drželi lidi na uzdě*, »jest к tomu, aby ve válce rozkazoval, ale za míru nemůže dělati jak by chtěl*, »může dávati zákony, ale sněmovna musí je podpisovati* (271etý mašinista). A mnohé jiné ještě zajímavé výpovědi jsou znamenány o socialníc i poměrech, o bohatství a chudobě atd. (Srv. Arbeiterzeitung 24.Д1 1906). Bylo by zajisté zajímavo, aby také u nás se někdo chopil podobné práce a dával nahlédnouti do duševního života nižších vrstev lidových. Byla by to »národopisná« práce velice vděčná a záslužná, proto jsme na italský spis zde stručně upozornili.

@---------

Sitzungsberichte der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 1905 1906 (str. 1—83) přinášejí stenografický zápis о IV. společné schůzi Německé a Vídeňské anthropologické Společnosti, jež se konala koncem srpna 1905 v Solnohrade. Na schůzi byly předneseny referáty z oboru národopisu, anthropologie a praehistorie: Adrian, Zur Geschichte der Volkskunde in Salzburg; R. Andree. Einige Bemerkungen über Votiv- und Weihegaben; Gorjanovič-К ramberge r, Homo primigenius aus dem Diluvium von Krapina in Kroatien und dessen Industrie; Lissa u er, Bericht über den Fortschritt der Typenkarten; Much, Zur vorgeschichtlichen Ethnologie der Alpenländer; Oberhummer, Anfänge der Völker künde in der bildenden Kunst; T h i 1 e n i u s. Demonstration brustförmiger Kindersparbüchsen; Waldeyer, Über das Stillen der Kinder durch die Mütter a j v. Mezi spisy, sjezdu předloženými byl dra Čira Truhelky, Der vorgeschichtliche Pfahlbau im Savabette bei Donja-Dolina s dodatkem draJ. N. Woldřicha, Wirbeitierfauną des Pfahlbaues von Donja Dolina in Bosnien. Účastníků sjezdu bylo na 300; z Čech mezi nimi řed. K. Maška z Telče.