nice nebo ve vzorech se opírá o starší, místní tradice, lze zatím na doplněnou к soupisu Národohospodářského Obzoru připomenouti: v Čechách výrobu vyřež, dýmek na Prosečsku (h. Mýto Vys.); dřevěných (pestrých, lidových) hraček v Dědové (h. Chrudim), v Krouné (h.^Mýto Vys) a ve Skašově (h. Přeštice); hliněného zboží (hrnčiřství) na Chýnovsku, Černo-Kostelecku, Zbraslavsku; pletených dětských čepiček a kabátků na Uhl. Janovicku; na Moravě hrnčiřství v okolí Val. Meziříčí (Rajnochovice: rytá keramika), na Vyškovsku; košikářství na Bojkovicku (o. Uh. Brod).

@--------

V Praze chystá se pro rok 1910 velká všeslovanská výstava, která by měla jistě a přirozeně silný ráz národopisný, a na níž by se uplatňovalo význačně i oddělení domáckého lidového průmyslu. Podnět к výstavě (po předchozí agitaci žurnalistické v krajinském tisku) vychází z českého komitétu pro obeslání vše-slovanské výstavy v Petrohradě 1905, jež se ovšem neuskutečnila. Prvá porada o všeslovanské výstavě v Praze konala se 18. března. Výsledkem prvé porady bylo zvolení sedmičlenného komité, jež má informovati se u ostatních národu slovanských a zejména u petrohradského výstavního komité, jaká je u nich půda pro myšlenku slovanské výstavy v Praze.

@------

Cis. akademie věd v Petrohradě založila novou vědeckou cenu posvěcenou paměti N. V. Gogolja a sice za práce o dějinách jižního Ruska, o národopise malo-ruském a o archeologii poltavské gubernie. Práce ucházející se o tuto cenu, měly býti dodány do 21. února t. r.

@--------

Dne 28. února t. r. (podle st. kal.) zemřel v Charkově M. St. Dřino v, prof. slovanské filologie na Charkovské universitě v. v. Narozen r. 1838 v městečku Panagjurišti v severní Thrakii, nabyl vyššíno universitního vzdělání na universitě Moskevské pod vedením professorů Bodjanského a Buslajeva. Po dokonaných studiich byl do r. 1873 vychovatelem v rodině kn. Golicyna a prožil tuto dobu většinou mimo Rusko, v Praze, Ženevě a Římě. R. 1873 dosáhl kathedry slov. filologie na universitě Charkovské a zůstal na tomto místě až do sklonku svého života mimo krátkou dobu, když byl povolán od prozatímní ruské vlády v nově zřízeném kníž. Bulharském r. 1877—78 jako ministr vyučování a kultu zorganisovati školství. Pozdější povolání na místo předsedy bulharské státní rady r. 1881 více nepřijal, dávaje přednost tiché činnosti vědecké a učitelské. R. 1904 vydali žáci a ctitelé jeho zvláštní »Sbornik« na jeho počest, když odešel no výslužby. Hlavní jeho práce týkala se historické ethnografie balkánských národů, zvláště Bulharů. Otázce o původu Bulharu a osvětlení nejstarších jejich dějin byla věnována první jeho větší bulharsky psaná kniha r. 1869, kterou pochválil v Čas. Čes. Musea r. 1871 Konst. Jireček, že stojí na výši historické kritiky. Téhož r. 1869 vydal ještě též bulharsky psaný historický přehled bulharské církve od počátku křesťanství na půdě bulharské až do doby souvěké, к hnutí po osamostatnění jejím od řeckého patriarchatu Cařihradského. I toto dílo vynikalo dle svědectví českého kritika >důkladností, nestranností a svědomitým užíváním pramenův a novějších praci« (Čas. Čes. M. 1871, 312—316). Toho roku založil spolu s jinými bulharskými vlastenci literární společnost se sídlem v Braile. Historické ethnografii věnována byla jeho dissertace Заселешо Балканекаго полуострова славянами г. 1873, ve které hájil thesi, že Slované, kteří osídlili Balkánský poloostrov od konce II. stol, náleželi k různým kmenům, jak východní tak západní větve, a sice hlavně na základě dialektologie bulharské. Ve spise r. 1876 vydaném Южные Славяне .и Бнзанпя въ X въкъ líčí nejstarší historii všech kmenů jihoslovanských. Silně se zajímal o výzkum současných dialektů bulharských a řešení národně-politických otázek s tim spojených, zvláště o určení dialektů makedonských, jmenovitě když ruský konsul Jastrebov jal se dovozovati srbský ráz slovanského kmene debrského, hájil jeho ráz bulharský v Извйст. слав, благотв. общ. 1887 a ve zvláštním otisku 1888. Byl dále spolupracovníkem franc. knížky »La Macedoine«, vydané pode jménem Ofejkova v Plovdivě r. 1887. Vydal též některé bulb. národní písně, zasáhl jednou do otázky o poměru jihoslovanských tradic k ruským epickým tradicím, psal různé rozpravy linguistické v odborných časopisech. Bibliografický přehled jeho prací podal В. M. Ljapunov spolu se stručným biografickým náčrtkem ve Сборникъ статей въ честь проф. М. С. Дринова.