Průměrně činí počet zemřelých stářím 47%, tuberkulosou 23%, slabostí 11%, žloutenkou 4%, zapálením plic (působí tu asi mnoho těžký přechod dolinou litavskou, kudy musí mnozí jiti několikrát denně) 3%, mrtvicí 2%, rakovinou 2%, opilstvím 3%, neštěstím 2%, záškrtem 2%, tyfem 1% (obyčejně zanesen). Jiných nemocí tu skoro není. Samovražda je velmi řídká.

Tím posléze dospíváme к vlastní příčině zjevu, jímž se obíráme a zároveň к největšímu hříchu, jenž bohužel není toliko cerovským. V této dědině nechtějí míti více dětí, jedno na nejvýš dvě — smějí se tomu, kdo má četnější rodinu — a aby se zamezilo další rození, prostředky násilnými vyhání se plod. Někde na Slovensku používají к tomu prostředků vegetabilních. Na Cerově vyznávají se v tom zvláště ženy, které masáží vypuzují z lůna těhotné ženy zárodek obyčejně 3—4 měsíce před porodem. Hřích tento je už tak zakořeněn, že marné je napomínání soukromé i s kazatelny ; dle slov farářových nevymizí, dokud bude tu jediný Cerovan. Mimo uvedené, má vliv na malou plodnost celková degenerace mladšího pokolení, způsobená požíváním »páleného« t. j. rozředěného lihu. Tolik však je jisto, že onen úbytek není příliš dávný, poněvadž, když se vystavěl v padesátých létech nynější kostel, rozměry jeho byly proti staršímu zvětšeny a ještě mnozí se domnívali, že bude těsný. Dnes ovšem, i když celá dědina se sejde, zůstanou místa prázdná.

Soudě dle postav starších, byl lid na Cerově dříve mnohem silnější a otužilejší. Dnes jsou postavy spíše menší a slabší. Patrno to též z neustále klesajícího počtu odvedených к vojenské službě. Nebylo by však správné vnášeti všechnu vinu na současnou generaci, spíše na starší, která více asi byla oddána alkoholu. Tak se alespoň zdá, že neustálé horlení zdejšího učitele proti pijáctví nevyznívá u jeho žáků úplně nadarmo.

Barva vlasů je hnědá, více světlejší než tmavší; barva očí hnědá a sivá.

Podobně jako cerovských evangelíků také židů cerovských velmi rychle ubývá, neboť se stěhují z dědiny. R. 1870. bylo zde židů na 40 osob, nejvíce v celém okolí, tak že se tu scházívali z jiných vesnic ku svým svátkům. R. 1890. napočítáno jen 16 osob, a nyní jsou tu usazeny jen dvě rodiny, celkem 7 osob, z nichž jedna provozuje zemědělství. Stěhují se opravdu z nutnosti, neb horlivá práce zdejšího učitele a faráře směřuje к úplné neodvislosti osady od židů a tak těmto mizí půda pod nohama.

Naproti tomu živel katolický velmi rychle se vzmáhá. Byly doby, kdy nebylo na Cerově katolíků; r. 1870. usazeno bylo 84 osob, r. 1890. napočítáno 94 osob (53 mulů a 41 žen), a nyní je jich asi 200; ve škole tvoří třetinu žactva.

Neobyčejný tento vzrůst způsoben je immigrací. Příliv katolíků nesměřuje však přímo do dědiny, nýbrž zastavuje se na obvodě půdy cerovské. Jsou to tak zvané »lazy«, jež stávají se majetkem vždy nových a nových rodin katolických.

Lazy jsou statky rozházené buď po skupinách neb osaměle mimo vesnici a vyskytují se v Horním Hontě skoro u každé osady. Cerovské lazy rozkládají se východně od osady za potokem Litavou, ve vzdálenosti asi 1 hodiny a vznikly nepříznivou polohou částí pozemků cerovských. Poznamenal jsem již v předu, že potok Litavský odděluje kus chotáru tak hlubokým údolím, že nesnadno je dostati se tam i pěšímu. Za touto velikou roklí měl každý Cerovan část, namnoze dosti úrodnou, a proto již od pradávna stavěli si tu uprostřed pozemků jednodušší hospodářská i obytná stavení. Do nich sváželi okolní úrodu a na podzim nebo na jaře odebrali