se sem i s dobytkem, aby spotřebovali zásoby. Zároveň vzdělali si tu znovu půdu. A když zásoby v lazích byly stráveny, vraceli se do dědiny. Daní domových z lazů neplatili a daň pozemková byla zde menší. Ale když před 15 lety i na ně vypsána byla daň jako na jiné, zdálo se Cerovanům, že hospodaření se tu již nevyplácí, zvláště když klesáním počtu obyvatelstva přibývalo dosti půdy blízko vesnice. Počali tedy lazy prodávati. A poněvadž půda na nich je dosti dobrá a skoro vesměs scelená, stoupala poptávka a tím i cena. Lazy, které byly ceněny před 5 lety na 1000 zl.před rokem byly prodány za 3500 zl.; poslední koupě uzavřená před rokem stanovila cenu 5540 zl. za 180 jiter. Jakých rozměrů nabylo toto stěhování, o tom poučuje nás fakt, že od r. 1898., kdy prvé lazy byly prodány, až do r. 1905. usadilo se tu 200 osob; z nich je 13 rodin katolických a 6 evangelických. Evangelíci přicházejí sem hlavně z Plešovec a Slatiny (st. Zvoleňská) — katolíci z Novohradu. Také Detvanci se tu usazují. Rodiny všech těchto přistěhovalců jsou velmi četné — vzpomínám Detvance Kohouta se šesti dospělými, krásnými »chlapci«. Život vedou střídmý, nepožívají tolik pálenky a hospodaří racionálně, ba až příliš šetrně.

Mimo to při poslední kommassaci dalo si několik rodin, mezi nimi zvláště dvě rodiny zemanské Pribišovců, vyměřiti za dědinou směrem к Li-tavě své pozemky v celosti, a postavili si tam domy. Také tu zakupují se přistěhovalecké rodiny. Proti tomuto proudu, jak už bylo vzpomenuto, a také zcela odůvodněně, odlivu není.

Hlavním, ba můžeme říci jediným zaměstnáním obyvatelstva je tu zemědělství. Vyjímajíc ony lazy a skupinu při Litavě, kolem do kola chotáru cerovského při hranicích rozkládají se lesy a pastviny. Polí přibývá směrem к dědině, až při zahradách spojují se v souvislý prsten poměrně nejlépe vzdělané půdy.

Hlavní názvy jednotlivých polí a míst možno uvésti tyto: Behor, Brauce = Bralce, Brezini, Brezov peň, Červená hlína, Črukov, Dlhie hony, Dlhie zeme, Dolní blata, Dudašov vršok, Háj, Horka, Hustá chrast, Husarov laz, Kopanice, Macocha, Miljačov, Močary, Náklo, Na blatach, Na hlavách, Nad panským mlýnom, Nad velkou lúkou níže žliebku, Pofan, Pri vela štadlách, Pri Dobošovej štadle, Ravnie, Selečnó, Smradová dolina, Strmie země, Súdorka, Široká lúka, Široké země, Šinčokov Vršok, Šošov laz, Tomášova stráňa, Turniště, U dubíka, U lípe, Valentova stadia, Záhumnice, Zakluč.

Ornice okolo Cerova není hluboká; mnoho je míst kamenitých, skalisk a červené, pískové hlíny. Ale na tak značné rozloze, nalezne se dosti půdy, jež dobře odměňuje práci rolníkovu, i když tato není nejintensivnější. Vůbec náleží Cerovo kvantitou i kvalitou mezi nejpožehnanější v Horním Hontě. Pozemky dle posledního katastrálního vyměřování rozdělují se na půdu »vnuternou« (zahrady, konopnice), »oráčú« zem, luky, »pašu« horu a neužitečnou zemi. Každý osadník mimo želiary i obec jako celek má po dílci z každého tohoto druh t. Kommassaci rozdělena byla dále všechna plocha na trojí: 1. na část dolníi h urbarialistů, sedláků usazených na dolním konci t. j. jižním, 2. na část horních urbarialistů a 3. na půdu zemanskou, ležící východně od cesty Litavské až к údolí litavskému. Každá pak z těchto částí rozdělena je dle úrodnosti na díly rozdrobené na množství malých obdélníků, tak že každý hospodář má pole na 6 místech.

Způsob vzdělávání půdy na Cerově je u porovnání s jinými dědinami