Cerovo.

(Pokračování)

V kroji je na Slovensku největší rozmanitost, což není snad potřebí poznamenávati. Není to hyperbola, řekne-li se, že kolik osad, tolik typů kroje. Rozdíly ve dvou sousedních dědinách nejsou ovšem vždy značné, laikovi snadno unikají, ale domácí je dobře postřehuje a rozlišuje. Nejkrásnější obraz tu podává »velky jarmok«, trh stoličného města. Co tu různých, ohnivých barev, kombinací, forem, a vše tak harmonické a vkusné! A všechny ty výšivky, krajky, varhánky a cetky nejsou něčím nahodilým, jsou vytvořeny určitými názory estetickými, jež opět vyplynuly z daného prostředí. Také není v kroji slovenském strnulosti, nepřejímá se beze změny, nýbrž mění se neustále, ač ne vždy na prospěch. Jinak však Slovák lpí na svém šatě dosti houževnatě. I když vystěhoval se do jiné dědiny, stále šatí se po svém a nerad vidí, když jeho děti, narozené v novém domově, chtějí se přidržeti v kroji tohoto. Poslední dobou i tu však počíná vlivu nabývati šat městský. Příčinou toho je, že zhotovování národního kroje zvláště krajek a výšivek vyžaduje mnoho času. Je pravda, že takový šat vystřídal několik pokolení, ale vznikaly nové formy a ty nutily hotoviti nové části, i když zásoby nebyly ještě vyčerpány. To bylo možno jen tak dlouho, dokud bylo času dost a peněz málo. Jakmile bohatství obce stouplo, a čas stal se penězi, nechce se již ženě šiti si čepec z pracně hotovených krajek a výšivek; mnohem pohodlnější a lacinější je koupiti si šátek na hlavu s vytisknutými květy. Také snad působí tu choulo-stivost; starý šat předpokládal často mnoho otužilosti, ale té už v lidu namnoze není. Že tím vkus národní velmi trpí, je nesporné, neb obdivujeme-li se právem krasocitu v lidovém kroji, žasneme často, jaká sprostota může vzbuditi zálibu Slovákovu při věcech kupovaných.

To vše možno uvésti všeobecně a demonstrovati namnoze detaily na kroji cerovském. Není tomu dávno, kdy domácnost cerovská nekupovala nic, než boty a pro muže klobouk; ostatní, mimo různé ozdůbky, bylo doma. Tato doba však přešla a dnes se udržuje sice kroj v hlavních rysech, ale přec ubývá mu ryzosti. Jen některé části dospívají ještě svého rozvoje. Nej-čistší typy možno viděti při slavnostech, zvláště svatbách.

Hlavní předností kroje cerovského je neobyčejná malebnost a i pohodlnost. Základní barvou je bílá, v ozdobách červená, černá, modrá a »ve vyřezávání« t. j. prolamování žlutá; zelená barva, která je velmi oblíbena v nedalekém Dačolómu, ve vyšívání cerovském se nevyskytuje.

Nejdůležitější součástí je plátno a to více konopné než lněné. Způsob výroby je týž jako jinde. Konopí, jehož bujné záhony vlní se »na konopni-cich« u každé osady, se vytrhá, usuší a pak na močidle močí a znovu suší. Uschlé »třepe« se na trdlici, aby oddělila se vlákna od pazdeří; pak se češe a třídí. Lepší plátno může se utkati jen z dlouhých, silných vláken. Tato práce, vyžadující značné zručnosti, vykoná se v letě nebo na podzim. Do vánoc, někdy i později se přede a pak tká.

Přede se na kolovratu, nebo častěji jen s »praslice« na »vřeteno*. Přeslice skládá se z tyče připevněné na prkénku. Na tento podstavec sedne si předoucí a s tyčky trčící těsně při těle souká levou nit; pravou otáčí vřetenem, aby nit se ukroutila. Když vlákna jsou již dosti