vysoukána a stočena, navinují se na vřeteno, a přede se dále. To je způsob cerovský. V jiných dědinách neotáčejí vřeteno levou rukou, nýbrž prudkým zvrtnutím roztočí je na tak dlouho, pokud oběma rukama ne-vysoukají přiměřeně dlouhých vláken. Nit takto upředená je prý mnohem jemnější, neb je možno upravovati ji oběma rukama. Podobně se přede len.

Přeslice i kolovraty zvláště děvčat jsou opravdu mistrně zdobeny barevným vyřezáváním a dovedně zasazenými zrcádky Také vřeteno dovedou vysoustruhovati velmi pěkně, a to velmi jednoduchým způsobem. Podélné dřevo, obyčejně švestkové, již poněkud nožem přizpůsobené tvaru vřetena upevní do jamek dvou dřevěných špalíčků na úzké lavici. »Bicikem«, podobným luku, jehož tětiva je otočena jednou okolo budoucího vřetena, uvádí se v střídavý, prudký pohyb, a druhou rukou dlátem soustruhuje. Zvláště rádi zhotovují vřetena s volným »prstencom«, jež při otáčení chřestí. Z nití takto napředených tká se plátno na »krosnach«. Skládají se ze dvou postranních kusů, jež se zovou »krosna« a spojeny jsou rovnými laťkami, které jmenují »priemi«. Nitě navinují se na váleček »návoj«. Dále jsou »rucke«, na nichž jsou kolečka »obrdacke« a »nitelnice«, jimž se nitě pro-vlékají a vedou do »brda« zasazeného v »biläch«. S nitelnicemi jsou spojeny »podnože*, z nichž jedna je vždy nahoře, druhá dole; záměna jich se jmenuje »podzivnuti«. Plátno se navíjí na »návojčok«. Mimo to je »člnok« a v něm »cievka«. Na cívku souká se nit na »potáčku« z přadena, které je na »koze«.

Šířka plátna není velká, asi 50—60 cm. Také sukno zhotovuje se doma z ovčí vlny, ale již menší měrou; nyní většinou kupují soukenné části již hotové na jarmoku.

Na Cerově také tkají, ovšem jen pasy, na krosienkach. Způsob a názvy jsou popsány v X. sv. Národ. Sbor. sl. M. A. Šmolkovou, jež také pobývala v této krajině.

Z ozdob zvláště nutno uvésti výšivky a krajky, jež ukazují nám nejlépe, jak bohatá je fantasie duše slovenské a jak obratné jsou ruce, které jinak vykonávají nejtěžší polní práce. Vyšívati dovede každá žena, ale vymysliti neb skombinovati novou »furmu« zná jen několik »ženiček« v dědině. Jak možno ze starých kusů kroje souditi, bylo dříve vyšívání asi jednodušší. Nyní však jak ve vzorech, tak i v barvách je neobyčejná pestrost. Domácí způsob vyšívání je »križikové«; jiné stehové »navlacovania«, jež se též vyskytuje na cerovském kroji, je původu cizího a robí se v sousední Litavě. Zajímavo je, že na Cerově dovedou vyšívati jen po rubu, a to z té příčiny, že steh po rubu šitý je mnohem úhlednější. Velký smysl pro intensivní barvy pochopíme i tím, že ženy vyšívají nejraději venku, v poledne, když odpočívají, na pastvě a pod. Zvláště děvčata, kamkoli jdou, vždy berou si něco к vyšívání.

V zimě a doma robí se krajky. »Klepnuji« se na »batohu« »klepnemi«, paličkami, jež opět ukazují zručnost cerovskou ve vyřezávání. Zpravidla klepně přecházejí v dřevěné řetízky, zvonky, lucerny a pod., tak že při klepňování příjemně chřestí.

Názvy jednotlivých vyšívaných a krajkových vzorů jsou velmi rozmanité a ukazují nám, jakou obrazností Slovák je nadán. Uvedu nejobvyklejší: »du-katova«, »sulkavie«, »se svatost'ou«, »s tubiroznou«, »s pierom a ladouky«, »s troma krivakami«, »s jasterom«, »s konom«, »s varacou«, »se svátosťou obnášané«, »se zvonom«, »na kříž papek«, »s klimcom«, »s rojtrou (lojtrou)«, »se sedlom«, »drumble«, »s vlčou labou«, »se sluncom«, »se strygou«, »s kmotrickou«, »s last'ovickou«, »s rakom«, »s peňážkovou ret'azou«, »plo-