štičkavé«, »gunce«, »obnášané oči«, »s motylom«, »s babou«, »s oltarom«, »s bludnou cestou«, »kde sa dvaja židia boskavaju«, atd. Znalost klepňování nyní velmi rychle mizí, tak že jen asi čtyři ženy, vesměs stařeny, znají plésti těžší vzory. Příčinou toho je nová moda, jež nahrazuje krajky na čepci »čipke« tylovými krajkami různě doma ještě vyzdobenými. Také vždy méně vyskytuje se v kroji cerovském »vyrezavanie«, prolamované vyšívání, jež jsouc protkáno barevnou bavlnou, bylo velmi pěknou ozdobou zvláště »oplecka«. Vedle těchto upadajících druhů umělé výzdoby lidové vzmáhá se vždy více okrašlování jednotlivých částí kroje, čepců, barevnými, skleněnými perličkami, penízky, jež někdy dodávají pestrosti, ale často zavádějí již ku křiklavosti.

Zlaté a stříbrné šperky byly při nedávné chudobě úplně neznámy jak mužům tak ženám. I dnes nosí jen několik předních gazdů hodinky, a prsten způsobil by doposud posměch. Za to již odedávna bylo známo líčení a barvení. Dříve ženy a děvčata nemohly si mnoho na to věnovati, užívaly jen barevných papírků; nyní si kupují již pudry a jimi si и-krášlí«, ve skutečnosti však hyzdí, tváře. Zajímavější však jest, že do nedávná světlé vlasy byly velmi neoblíbeny, tak že prý mohly býti i překážkou sňatku. Jestliže přec příroda к někomu se zachovala tak macešsky, používal různých barev, jež měly zůstati tajemstvím aspoň do svatby. To již přestává. Posléze možno uvésti, že к předním podmínkám ženské krásy náleží lesklé čelo, a za tím účelem si je děvčata i ženy mastí a různým způsobem hladí.

Po tomto úvodu můžeme přistoupiti к popisování jednotlivých částí kroje mužského a ženského. Nejspodnější u mužů je »kosela«, naše košile. Je velmi krátká, sahá po boky, ale jinak téhož střihu jako naše. U krku stahuje se tkanicí; rozstřibnutí s předu na prsou sluje »rozporok«, »nadro«. Rukávy bývaly dříve vždy dole široké — dosud několik gazdů nosí je dle starého způsobu^ — nyní však většinou se zužují v jakousi manšetu, jež bývá ozdobena vyšíváním, zvláště u nedělní košile svobodných. Kalhoty jsou dvoje, v létě jsou to gatě, v zimě nohavice. Gatě jsou široké, plátěné kalhoty sahající pod kolena, dole málo roztřepené; stahují se nahoře motúzem a jsou bez rozparku. »Nohavice« jsou ze sukna, přiléhají těsně к tělu do bot a nahoře se stahuji řemenem. Bývaly dříve u sedláků vesměs barvy bílé, jen u kapes zdobené šňůrováním; ale nyní počínají nositi i barvy tmavomodré, jako dříve nosívali zemane. V letě nosí nohavice jen kostelníci, a tento obyčej vykládá se různými příhodami pro kostelníky ne vždy lichotivými. Aby gatě nebo nohavice se neznečistily, berou si muži plátěné »zástěry«, jež bývají u svobodných v neděli pěkně dole vyšívány. Další součástí letního kroje je »lajblik«, asi naše vesta. Je z jemnějšího sukna nebo flanelu, bez rukávů s ozdobnými knoflíky a vyšíváním. V zimě a u kostelníků v letě lajblík je nahrazen »kožuškem«, zhotoveným z ovčího rouna, srstí dovnitř a vybílenou koží ven. Pestrosti dodává mu vyšívání často hedvábné a napřed při kraji vzorky z barevných, kožených proužků. Je též bez rukávů a zapíná se jen nahoře koženým poutkem. — Na lajblík nebo kožušek přehodí se přes rameno »kabanica«, soukenný kabát. Cerovské kabanice jsou mnohem kratší než ku př. trenčanské nebo oravské, ale jinak téhož střihu. Vzadu jsou jakési krátké šosy, zvané »faudy«, napřed dole u kraje vykrojené, a cifrování na této přední části, totiž »krivinka«, »kriedlo«, »podkova« a »tulipan« je u starších vyšito černě, u svobodných červeně a žlutě; konce rukávů jsou vyloženy vždy červeným suknem, zvaným »hajtáš«. Kabanica nosí se více přehozená — a to na Ce-