snadné a v první době po svatbě i velmi bolestné. Spočívá v tom, že krátké vlasy, jak ženy na Cerove nosí, ovinují se kol drátu, ohnutého do čtverce. Tento rámec nazývá se »kytka« а к hlavě jest připevněn »obockou , páskou, jež je dovedně upletena obyčejně z černých žíní. Na předu vine se obočka poněkud níže vlasů a pěkně odráží se na lesknoucím se čele. Poslední dobou upevňuje se »kytka«, ovšem jen v neděli, také »faborkou«, tenkým pletencem pestrých stužek, mezi něž jsou všity i řetízky korálků. Na kytku navléká se čepec. Hotoven je doma z bílého plátna a ozdoben zvláště u mladých žen na předu krajkou »cipkou«, která je poněkud delší a přechází za ušima v konce zvané »záušnice«. Čipka u nedělního čepce není přišita, aby mohla se vyměniti. Nyní nahrazuje ji krajka týlová doma ještě povyšívaná. Zadní část čepce, která je napnuta drátem, ozdobena je různým způsobem a možno skoro dle množství ozdob uhádnouti, jak dlouho je ta která žena vdaná. U mladých hned po svatbě vine se okolo do čtverce ornament z našitých stužek a střed vyplněn je krásnými obrazci, sestavenými z úzkých stužek, korálů, sklíček, růžiček a pod. Má to býti mladé ženě náhradou za odloženou partu. Čím více ale se vzdaluje od svatby, tím stává se čepec jednodušším, až u stařen z toho všeho zbude jen malý, černou bavlnou uprostřed vyšitý křížek. Vždycky však je čepec drobně rancován, a to na horním Cerovu na právo, na dolním na levo. Poslední dobou ujímá se též nošení šátků jak u žen tak i u děvčat. Ženy však i tu musí nositi čepec, neb jakmile onen drát, který málokdy se vyměňuje, byl upraven, nemohou nikdy, ani v noci, býti bez čepce. — К svátečnímu kroji počítají se též »gombe«, na šňůrce navlečené korály a jiné cetky s pěkně pletenými třapci. Gomby uvazují si děvčata a mladé ženy na hrdlo.

Na nohou nosí ženy jako muži čižmy za svobodna často i hedvábím vyšívané.

To vše, co tu bylo uvedeno, náleží к obvyklému svátečnímu kroji. Do práce mají jednoduché »senie rucho«, zvané take »rubovo«. Sváteční šat šijí si koupenými nitmi, všední doma robenými »cviernami«. Nit taková splétá se ze dvou upředených vláken pomocí kotouče »vrtienky«.

Také v době smutku a v kajících dnech oblékají se mnohem jednodušeji. Obyčejně mívají připraveny к takovým příležitostem jednotlivé části kroje zdobené málo a to jen barvou černou nebo fialovou. Oplecko bývá »bez květů«, čepec cele bílý s hrubou čipkou, stánka málo protkávaná a prostá zástěra. Největší pestrostí naproti tomu vyznamenává se svatební šat.

К tomu nutno uvésti několik částí dnes již neužívaných. Je to »dlhý ručník«, do něhož poprvé byla žena zavitá o svatbě. Byl to dlouhý, úzký pruh jemného plátna, na konci ozdobený krajkami, jenž kladl se na hlavu. V týle sbíral se ručník v množství ranců a zavazoval se u mladých žen pestrými stuhami, u stařen jen černou páskou zvanou »galon«. Splýval až na paty a jako u párty byl zachycován na zádech plachtou. Dlhý ručník nosily ženy každé neděle. Dále- jest to »stam« červený kabát s modrými pruhy, hotovený z hrubého, domácího sukna, jejž vzalo děvče poprvé o velkých svátcích, prvních od té doby, kdy dostala na partu věnec a pokladení. К tomu byl též zvláštní pas vzorkovaný, ale jen s jedním třapcem. Také při téže příležitosti brala si děvčata »fertuchu s mesjacom«. Byla to zástěra z dobrého hedvábí, barvy hnědé nebo tmavočervené, ozdobená dokola tkanými vzorky a dole uprostřed květy, srdéčky a poupaty vytvořenými proužky tlačeného vosku.

Posléze několik slov o kroji zemanském. Dnes odívají se zemane po