se »kabát« z bílého flanelu, u děvčat a mladých žen na předu velmi pěkně zdobený; kabát stařen je jen černě lemován. Rukávu kabát nemá, a může tedy vyšívání oplecka na ramenou velmi dobře vystoupiti. Jako muži tak i ženy nosí »kabanu«, »kabanicu«, »kozusek« »brusljak«, t. j. kožich bez rukávů anebo bílý, velký kožich s rukávy zvaný »kudmen« (z mad; »ködmön«). К tomu snad není potřebí připomínati, že všechny tyto části oděvu ženského jsou mnohem ozdobnější, »cifrovanější« mužského.

Zvláštní péče věnuje se úpravě hlavy. Ozdobou děvčat je »párta«, klobouk, jenž mimo Cerovo vyskytuje se v několika jiných, ale jen evangelických dědinách sousedních, nikde však ne v tak zachovalé formě. Parta je dvojí: pro děvče, než dospěje, bez věnce, pro dospělou s věncem. Tvaru je na předu oblého, vzadu jako uťatá. Nahoře je otevřená a přepažená jen výše postavenou jakousi přehrádkou, rovnoběžnou se zadní, rovnou stěnou; jmenují to »pokladení«. Toto vše je slepeno z tuhé lepenky, a potaženo černým sametem, Na předu není mnoho ozdob. Nad čelem rozbíhají se dvě tkanice »zamatke«, »zamatike«, jimiž je parta upevněna do zadu pod cop. Na stranách při uchu upevněny jsou dvě a dvě kratší červené stužky »lietajky« a dvě nebo tři »tráke«, »tráčke«. Traky jsou malé vrkoče upletené z vlasů a připevňují se к partě nad ušima černými šňůrkami. Zajímavé při tom je to, že vždy jsou tráčky jen ze světlých vlasů, ač — jak bylo připomenuto — plavý vlas není na Cerove oblíben. Nemají-li světlých vlasů, pomáhají si tím, že část tmavých nechávají na mrazu sluncem vypáliti. — Velmi ozdobná je zadní část párty. Zde jest připevněno 8—14 dlouhých a pestrých stuh splývajících po zádech. Znamením, že děvče je dospělé a na vdaní, je připomenuté pokladení a »veniec«. Je to střed výzdoby. Ze předu a zvláště ze zadu připevňuje se na onu přehrádku mnoho rozmanitých růžiček, zrcádek, korálů, skleněných kuliček a jiných »hrček«, pokud jen místo stačí. Aby jednotlivé obrazce mohly se na pokladení měniti, nepřišívají se, nýbrž jen připichují a každé neděle přestavují; toliko na rozích jsou vždy dvě růžičky zvané »fiele«. Také vroubí si děvčata párty různě, někdy velmi uměle vystřihovanými pásky bílého papíru. Vrcholem dovednosti a vkusu je »veniec« upevněný na pokladení dvěma silnými dráty. Má tvar polokulovité korunky, mří-žovitě upletené ze slabounkých, stříbrných drátků, a z ní trčí množství drátěných tyčinek s penízky a červenými stužkami. Z uvedeného, jak myslím, je asi dosti jasno, že parta je nejen velmi originelní, ale i krásnou částí cerovského kroje. Jí postava dívčí se zvyšuje a zvláště ze zadu a na slunci nabývá neobyčejné malebnosti. Stuhy, jež jsou upevněny na partě, nesplývají volně, nýbrž jsou přidržovány plachtou, ozdobenou zpravidla vyřezáváním. Tato jde přes oplecko, ale pod výšivkou, ku předu, kde vyšíváním a krajkami vyzdobené konce visí volně s loktů. Úpravě plachty a stuh věnují děvčata mnoho pozornosti; vzpomínám, jak často několikráte průběhem náboženských obřadů přímo před oltářem, kde je místo děvčat, pečlivě upravovaly si záhyby plachty a stuh.

Parta je určená jen pro dny sváteční a kostel, není-li ovšem smutek nebo kající den. V těchto případech a ve všední den nemívá děvče obyčejně na hlavě nic nebo jen »kosicku* neb »póločku«. Prvé je půl šátku, rozstři-ženého do trojúhelníku a v podobě pásky uvázaného kolem hlavy; druhé jest jen pruh pestřejší látky uvázaný týmž způsobem.

Vlasy si děvčata dříve barvila, nyní jen hodně mastí. Rozčesávají si je na cestičku »pútec« a pletou v jeden cop, ozdobený stuhami.

Znakem vdané ženy je »cepiec«. Upravení jeho na hlavu je dosti ne-