vzoru našich venkovanů. Dříve měli i oni svůj národní kroj, jenž však ani z daleka nemohl se rovnati malebnému kroji »sedliackemu«. Muži nosívali vždy nohavice, kabáty se stříbrnými knoflíky a sponkami, obojí z tmavomodrého sukna. Ženy měly jednotlivé části podobné šatu selek, ale méně vyšívané a na mnoze též z tmavomodré látky. Čepec byl vždy z bílého týlu. Děvčata ze zemanského rodu party nenosila.

(Příště dále).

Hlavní zásluha o proslulou majoliku slovenskou v Uhrách náleží Českomoravským bratrům, proto neprávem připisuje se výlučně Habánům (t. j. bývalým anabaptistům na uherském Slovensku).

Že majolikovou výrobu v Uhersku zavedli Českomoravští bratří, dokazují (mimo jiné okolnosti, na něž zde ještě poukážeme) následovní fakta: 1. totožnost nejstarší majoliky slovenské se současnou českou a moravskou, jež jsou staršího původu; 2. shoda časová ve vzniku" výroby majo-likové se zjevením se Českých bratří v Uhrách; 3. používání českého lva při vyobrazování řemeslnických znaků na majolikových nádobách habánských; 4. výroba habánské majoliky omezena byla pouze na pohraniční kraje severozápadních Uher.

Hrnčířské cechy tvořily se v Čechách a na Moravě nejvíce ve stol. XVI., a na Slovensku teprve v XVII. stol. a pouze artikule hrnčířského cechu v Trnavě datovány jsou r. 1567 a v Žilině r. 1582. V Čechách již v XVI. stol. vynikla dílna v Kutné Hoře výrobou majoliky.1) Na Moravě byly zajisté již v XVI. stol. dílny, které velmi pěkně nápodobily italskou majoliku.2) Na Slovensku nejstarší na nás zachovalé výrobky slovenské majoliky pocházejí z konce první polovice XVII. století.3) Výzdoba české majoliky (venkovské) a moravské ze XVII. století je renesanční, ovšem tvaru domácího.4) Tato ornamentika byla v motivech, komposici, úpravě, barvě i technice táž, jako na Slovensku- Průběhem času dostávaly výrobky těchto zemí v motivech svých ornamentů již ráz jiný, vznikající na půdě domácí ornamentiky, a vyrůstaly tak ve svérázný domácí typ. V museích často shledáme se s předměty keramické industrie věku XVII., o nichž těžko rozhodnouti, zda-li byly dělány v Čechách, na Moravě, či na Slovensku.

Výroba majoliky na Slovensku začíná příchodem českomoravských exulantů, členů to českobratrské jednoty. Po bělohorské bitvě r. 1621 evangelické obyvatelstvo Čech a Moravy houfně stěhovalo se do sousedních krajin, a mnozí z nich vyvolili si za svůj útulek pohraniční kraje Uherska v letech 1627 —1628. Byli to lidé mravně zachovalí, pracovití a bylo mezi nimi mnoho