zejména v Německu. V Čechách nepodařilo se udržeti zájem o národopisné museum v té výši, aby mohlo se v dohlednu pomýšleti na uskutečnění plánu, jenž vznikl po samé Národopisné výstavě: na lidové museum české pod šírým nebem.

@-------

Oberschlesischer Geschichtsverein v Opolsku založil nové (1906) museum v Hli-vici (Gleiwitz). Mimo to podniká právě úsilnější a organisovanější akci o sebrání památek starých krojů slezských a vyobrazení (fotografií) aspoň krojů dosud užívaných na pravém břehu Odry ma levém břehu již vymizely). Spolek vydává revui Oberschlesische Heimat, dosud třikráte do roka, od r. 1906 čtyřikráte. Na letošní valné hromadě bylo upozorňováno zejména na potřebu spolupracovníků, znalých češtiny a polštiny, kteří by se jedině mohli podej mouti úplného prozkoumání hornoslezských archivů. Mimo to bylo požadováno, aby historický spolek hornoslezský věnoval více pozornosti a péče lidovědě a lidovému uměni. Členů v r. 1905 měl spolek 279; příjmy jeho činily Mk. 1480 10, výdaje 1338'94.

@-------

Krahuletzovo Museum-v Eggenburku (v Dolních Rakousích) vydalo svůj bohatě ilustrovaný seznam. Lidovědné oddělení tohoto musea má instalovánu selskou a městskou světnici, četné nářadí, keramiku, kroje, železné kříže a p.

@-------

Historické sbírky kodaňské. Kodaň je i v poměru к velikosti země i své vlastní velmi bohatá historickými sbírkami. Vlastní ústřední museum, veterán mezi nimi je »Narodni museum«. Obsahuje sbírku antik, sbírku etnografickou a numismatickou, umístěné v postranních křídlech »Princova palace«, v jehož střední stavbě se chová vlastní národní jádro »danska sbirka«, staroseverské museum, jak se mu říká obyčejně, ač gótské desky oltářů, renesanční tapety a Tordenskjoldovy pistole nelze plně nazvat staroseverskými. Z malých začátků na půdě kostela Trojice pod vedením Thomsena a Worsaae vzrostlo ponenáhlu tak velice, že doslova hrozí roztrhat zdi, aby získalo místo pro stále se množící přírůstek. Na venek tvoří museum celek, ale po řádu zavedeném r. 1892, který se v každém ohledu osvědčil praktickým a šťastným, rozpadá se administrativně ve dvě části se zvláštními řediteli a správami, 1. oddělení (Dr. Sofus Müller) s vlastními předhistorickými starožitnostmi, sbírkou antik a sbírkou národopisnou, a oddělení 2. (Dr. Mollerup), jehož obor je středověk a renesance; к tomu oddělení se později připjala sbírka numismatická.

Národní museum však není pouze museem, vědeckým skladištěm pro kulturní předměty minulých dob. Jemu náleží též vyšetření památek v zemi a starost o jejich zachování. Již komise r. 1807 sestavená, mnohohlavá správa tehdejšího musea, měla tuto stránku na programu, ale teprve, když Worsaa se r. 1847 stal dozorcem pro zachování památek, stalo se zařízení úspěšným. Pouto mezi museem a »Památkami* bylo dlouho rázu čistě osobního. Oba ústavy měly sice téhož přednostu, ale byly co do správy nezávislé, měly na př. zvláštní archivy, zvláštní budžety atd. Při rozumném a dalekozírném pořádání musejních poměrů roku 1892 dodělán krok tak, že unie osobní přešla v reální, což je jistě řád mnohem správnější, než způsob v cizině obvyklý, kde historická musea a zabezpečení památek jsou často zcela odloučena a nepracují někdy ruku v ruce. Památky se dělily mezi obě oddělení, tak že předhistorické mohyly atd. připadly 1. oddělení, kdežto hradiště, zbořeniny, fresky atd. patří druhému oddělení, jehož přednosta je zároveň předsedou v t. z. »zvlastnim dozoru« na nejzajímavější kostely dánské. Čelá tato stránka musejní činnosti patří к nejméně důležitým, nehledě к tomu, že se tím příjemně přerušuje práce v kanceláři a přirovnání sbírek. Velmi rozmanitá a plná růzností, obepíná celou malou zemi, sahá od mohyly po chrám, od zadních budov v kodaňské assanaci к panskému zámečku. Kodaňský dělník a baron na fideikomisu, chałupnik z vřesoviště a solidní sedlák, grundtvigianští učitelé a pastoři směru vnitřní missie, s nimi všemi se stýká musejní úředník a — lze připojiti — u všech skoro shledává porozumění a ochotu.

Úkol národního musea je poskytnouti co nejplnější obraz vývinu kultury národní od doby kamenné po základní zákon červnový (1848). Prozatím však zastavuje se při zavedení absolutismu (1660), kterýž pak dosti bezdůvodně je položen za spodní mez. Zde chopí se úkolu lidové museum a jeho stavební oddělení v Lyngby. Založeno a sebráno vůlí a prací jediného muže právě v čas, kdy další čekání mohlo se stát osudným, lidové museum vzrostlo ze zemědělsko-historického oddělení průmyslové výstavy r. 1879, které jeho tvůrce a nynější ředitel Bernhard Olsen sebral, a obsahovalo původně jen předměty prostého lidu. Později rozšířilo