Nová Peiskerova hypothesa o sociálním stavu starých Slovanů.

Jako jiné starší práce Peiskerovy,-1) má také nedávno vydaná kniha »Die älteren Beziehungen der Slawen zu Turkotataren und Germanen und ihre sozialgeschichtliche Bedeutung. Stuttgart, Berlin, Leipzig (W. Kohlhammer) 1905,« 2) především tu přednost, že přináší věci nové a že dovede svými konklusemi — nehledíc zatím, pokud jsou správný — vzbuditi široký zájem. A konkluse této knihy vzbuzuje jej ještě více než jiné jeho starší. Je to zajisté obraz překvapující, vidíme-Ii na něm staré Slovany v trvalé porobě, na jedné straně v germánské, na druhé v turkotatarské, porobě tak těžké a trvalé, že zbavovala Slovany »ein Knechtenvolk«, všeho jen trochu svobodnějšího vývoje! Jaký převrat musily by doznati dosavadní výklady o slovanských starožitnostech, jak kulturních tak i historických, a dále i studium moderní ethnografie slovanské, kdyby se tato these ukázala správnou!

Už tato podmínečná forma věty právě vyslovené ukazuje, že nenáležím к těm, kteří by thesi p. Peiskerovu pokládali za prokázanou a ji beze všeho přijímali. Nechci tím říci, že odmítám všechny její jednotlivosti. Jsouť mezi vývody p. Peiskerovými věci velmi cenné a případné. Ale jsou jiné, které musí teprve vyčkati dalšího, přesvědčivějšího potvrzení, a jsou konečně věci, které pokládám vůbec za nemožné а к nim zejména náleží jádro Peiske-rových závěrů. Nutno tedy dobře tříditi světlo a stín. Plného všestranného úsudku a rozboru práce p. Peiskerovy se ovšem odvážiti nemohu. Je především založena na filologii a na obsáhlé znalosti právní historie slovanské, tedy na dvou naukách, v kterých nejsem odborníkem, Vedle toho se však častěji opírá i o různá data z nejstarší historie a ethnografie Slovanů, o nichž si mohu dovoliti soud a v těch právě nalézám závažné věci, v nichž s p. Peiskerem souhlasiti nemohu, aspoň ne na základě dosavadních důvodů. Proto jsem se se svého stanoviska musil к nejednomu jeho závěru postaviti s naprostou reservou. Ale práci samu tím nijak neodsuzuji. Naopak, doporučuji ji velice к studiu každému, kdo se obírá starou slovanskou historií, starožitnostmi a slovanským národopisem.

Kniha p. Peiskerova povstala, jak sám v úvodu vykládá, jednak jako pokračování jeho starších studií o poměru vrstvy županů к vrstvě selské u starých Slovanů, jednak novým podnětem, který dal autorovi professor Meringer, přesvědčiv jej, že slov. plug není domácí výraz slovanský (jak dříve Peisker soudil), ale přejatý z germ. Pflug. V Peiskerovi povstal tím rozpor s jeho staršími výklady. Rozpor ten vedl ho к novému hlubšímu studiu celé otázky sociálních poměru staroslovanských a při tom mu studium staré nomenklatury rolnické a pastýřské ukázalo zejména tento dvojí filologický výsledek: