že 1. stslov. názvy plugъ skotъ nuta (dobytek) a mlěko-(*mělko) nejsou slova domácí nýbrž přejatá z germ. názvů *ploga, sthn. pfluog, * skat ta, got. skatts, sthněm. nö z, ags. neät, *melka, got. m i 1 uk s, asthn. m i 1 u h, stnord. m j o 1 к r, angls. m e o 1 o c, mile (srv. str. 78 80, 96 sl., 122),

a že 2. naproti tomu slov. výraz pro sražené mléko tvarogT přešel к nám z turkotatarštiny (džag. turak, tur. to rak, jakut. tur). Srv. str. 122, 123.

Tyto dva linguistické výsledky a vedle nich dále překvapující zpráva Konstantina Porfyrogenneta (de adm. imp. 2) pocházející asi z r. 949 až 952, podle níž Rusové sousedícím Pečeněgům odkupovali koně, skot a brav proto, že žádné z těchto zvířat u nich nežilo, ukazují Peiskerovi, že patrně staří Slované nechovali dobytka, a neužívali jeho produktů. Příčinu toho nemůžeme hledati v povaze půdy, na níž žili, poněvadž je tato pro chov dobytka velmi příhodná, dobytek na ní vždy žil a také sousední Germáni a Skythové obírali se tímto chovem. Příčina musila býti jiná a srovnáme-li analogické podivné zjevy v střední Asii, musíme přijití к úsudku, že Slovanům bylo v tomto chovu zabráněno jiným lidem, který všechen chov, jeho produkty a také pastviny usurpoval pro sebe, tedy lidem, jenž patrně Slovany ovládal a živil se sám především pastýřstvím. Jaký lid to byl, ukazují zřejmě svrchu uvedené doklady linguistické: byli to Germáni na jedné r) a Turkotataři na druhé straně. Slované patrně ve svých starých sídlech za Karpaty podléhali odedávna trvale a střídavě porobě germánské a turkotatarské, za nichž jim bylo bráněno chovati dobytek a žiti z pastýřství, jež provozovali jejich pánové sami (123 sl.). Odtud vysvětlíme si jak přejetí slov mlěko, skotъ nuta, tak i turkotatarské tvarogii. Zejména poroba turkotatarská — kterou Peisker, jak ještě dále uvidíme,, vykládá historicky zprvu panstvím Skythů nad Slovany (str. 22 — 54), později panstvím Avarů, Pečeněgů atd. — byla přetěžká. Tito turkotatarští nomadi, sedíce na sousedních stepích, přivedli Slovany v stav, jenž nemohl býti pro národ horší a jejž živě a názorně charakterisuje Peisker takto:

(Str. 5): »Ein entsetzlicheres Schicksal kann man sich gar nicht denken, als das der Slawen war, welchen Sitze in der unmittelbaren Nachbarschaft der grossen Steppe zuteil wurden, dem ständigen Tummelplatze wilder Nomadenhorden. Diesen waren sie auf Gnade und Ungnade ausgeliefert, aus deren Klauen keine Rettung winkte; und kaum hat sich ein Schwärm halbwegs abgenützt und beruhigt, als ein neuer Sturm aus Zentralasien losging und wie ein Blitz einschlug alles um sich her hinweg fegend und vernichtend« ....

(Str. 55): »Eine ungünstigere geographische Lage mit Rücksicht auf die fürchterliche Nachbarschaft, hätten die Slawen auf dem ganzen Erdenrund nicht finden können; in der nächsten Nähe des uralaltaj. Räuberhorden ansässig, mussten sie zu einem der misshandeltsten Völker werden, welche die Weltgeschichte kennt; während die meisten der übrigen Westarier auch an ihrer geistigen Entwickelung bauen und in der Zivilisation fortschreiten konnten, ächzte noch ungezählte Jahr-