str. 203
vínem a pálenkou trvá do 3 hodin po půlnoci. Pak jdou trochu si pospat. O 7. hodině — tedy již v pondělí —, jde zváč pod okno nevěstino a zazpívá třikráte sám skrze »mrváň«, okrouhlý, jako věnec pletený koláč: »Stalo dievča hore—!« Zeny, které se zatím tu shromáždily, opakují a odpovídají
»Stalo dievča hore, pozřelo na zore.
Zore moje, zore, nesvítajte hore,
[: kým si ja položím moju šatku hore:]
Zore moje, zore atd.
[:kým si ja položím möj věneček hore:]
Zore moje, atd.
[: kým si ja položím moju partu hore:].
|
Takovým způsobem jmenují se všechny části obleku, jež právě nevěsta na se bere. Na konec pak ozve se nevěsta:
Zore moje, zore, zasvítajte hore,
[:už som položila moju partu hore:]
|
O 10. hodině přijde družba pro ručník, piero a »řeťaze«. Ručník je červený, květovaný šátek obyčejně hedvábný, který se připevní vzadu na klobouk a se čtyřmi prameny řetězů uměle spletených ze slámy volně splývá po zádech: piero z rozmariny a umělých květin zdobí klobouk hlavně na předu.
O 11. hodině je »sobáš« — oddavky. Nevěsta vezme si roucho nej-lepší, vždy mentík a partu, která naposledy krášlí její hlavu a je ozdobena dole rozmarinovým věncem a v korunce též rozmarinovými ratolestmi. Jako nevěsta musí míti mentík, tak ženich, je-li mládenec, musí si vzíti novou širicu; vdovec však chodí jen v kabanici. Dříve než oba opustí domov, rozloučí se s rodiči, a tu starejší přednese vinš:
»Nu už milý synu, už je tu hodina, v ktorú sa ti zišla všetka tvá rodina.
|
|
