str. 202
ak že sa má začať záležitost' naša,
pre ktorú ste i Vy medzi nás vkročili,
abysme sa pekne spolu shovárali.
Keď prišiel Eleazar ku Batuelovi,
na krátce mu riekol len s týmito slovy:
»Nemuozem v ničom Vám teď odepríti;
sám Hospodin ráčil takto uríditi*
I my Vám na krátko len toto pravíme,
že sa Vám priatelko velice těšíme.
Srdečné Vás vítám priatelkovia moji,
dajž to B6h nebeský, by sme boli svoji.«
|
Při podávání darů promlouvá opět takto :
»Ctění priatelkovia!
Tieto šlová si mi v Svatom Písme čteme,
že byl vyslal Mojžíš posly do Kanaán zeme,
bude-li úrodná, jaké má plodiny.
A takú úrodu donášame i my.
Neb donieśli i ti střapec to hroznový
ako na ukiažku, že jest kraj úrodný.
I my Vám dáváme, byste přesvědčili
i Vašich domácích, že kde ste chodili,
že je zem bohatá na mlieko a strdí,
jablka zrnatá nachádzajú sa v ní.
To Vám my dáváme s velkú ochotností;
a tak priatelkovia prijmite z vďačností.«
|
Ku konci zasnoubení dodává ještě tuto »odobierku«:
»Mili priatelkovia!» Ako som bol i prú oznámil, že mnohé příklady máme v Písmu Svatom, tak i já takýto příklad donášam zo Svatého Písma, že keďEleazar služebník to Abrahámov prišiel so synom jeho Izákom к Batuelovi, aby pojal dceru jeho Rebeku za manželku pánu svojmu, že mu na to riekol Batuel: »Zavolejme děvečku, co ona dík tomu.« Tedy zavolali Rebeku a riekli jej: »Chceš-li jiti s mužem tímto ?« I riekla: »Půjdu,« Tedy i my Vám pre-púšťame na budúce tuto našu dcerku, jestli je to tak od Hospodina uri-denö.«
Není-li překážek, činí se přípravy ku svatbě. Nevěsta zvolí si dvě družice, uvedeného již oddavače, dvě svatvice — starší ženy z příbuzenstva — sta-rejšího a žváče. Mladý zeť má družbu — svobodného — a družici, dvě svatvice, starejšího a žváče.
První sobotu po prepačkách jdou snoubenci, ale každý sám к faráři »na zdauku« jakousi přípravu. Po třech nedělích jsou ohlášky. Nevěsta při prvních dvou není v kostele, až o třetí, kdy stojí před oltářem naposled obklopena svobodnými družkami, krásně vyzdobenými, aby litovala, že odchází z jich středu. Toho dne odpoledne počíná svatba. Již ráno chodí žváči po domech příbuzenstva a oznamují, v kolik hodin mají se sejiti. Bývá to obyčejně po odpoledních bohoslužbách. Hosté přicházejí každý do toho domu, kam byl zván, a tam veselí se zpěvem, ciganskou hudbou zcela osobitě. Nikomu ani na mysl nepřijde jiti do druhé společnosti. Zábava a hostění zvláště
|
