před tímto dnem jdou děvčata »strechu triast'«. Rozestrou zástěru a tlukou do došků; když vypadne žito, vdá se za bohatého, když rož, za středního gazdu a když smetí, za chuďasa. Také jdou klepat večer holí na studnu, a odkud pes zaštěká, tam se vdá. Na Lucii každý má snísti kus česneku, aby mu stryga neublížila. Toho dne nesmí též žena vstoupiti první do stavení.

Jiný obyčej adventní jest pečení »oblatek«, a náleží to к povinnostem učitelovým. Na první den adventní chodí žáci od stavení к stavení pro mouku. Týden před vánočními svátky po vyučování pekou děti za dozoru učitelova, za zpěvu a hlučné zábavy oblátke, naše oplatky. Jest jich potřebí asi osm tisíc. Železné »furmy« mají vyryty kříž a letopočet 1774.

Na štědrý den děti je roznášejí připojujíce к tomu tento »oblatkovy vinš«.

V odměnu za to posílají učiteli hrách, »kašu« (krupky) obilí a j.

Od Lucky až do božího narození každého dne zahryzne děvče do jablka zašitého v kusu plátna. Na štědrý den, když vyzvánějí do kostela, jde na uhel domu a zbytek jablka sní; kterého muže nejprve uvidí, takového jména manžela dostane. Od sv. Lucie neumývají též lžic,, ale neustále jí užívají. Na štědrý den jdou jí klepat na okno stavení, kam by se rády vdaly. Když zaklepaly, naslouchají, co se v jizbě mluví. Rekne-li hospodyně něco kladného, »dajte mi, berte . . .« dostane se do toho domu, když však bylo promluveno odmítavě: »nedajte, nechcem . . .« nevdá se tam. Jindy dávají si onu lžíci, gatě a zrcadlo pod hlavu, a o kom se jim zdá, ten je jim souzen. Na boží narození a boží hod nemá se volatí na slepice hlasitě, neboť když to sousedka uslyší, řekne: »Tebe sliepky a mne vajce«, a slepice pak nenesou. Podobně se děje, když hospodyně vstala mezi večeří od jídla. Co zbylo z jídel to se nechává do druhého dne do rána, a hospodář na boží hod má to donésti dobytku, aby tučněl. — Na druhý svátek »polazu« chodí děti s touto koledou: