Velmi proslulý byl do nedávná vedunkár ze scusední Litavy. Jedna žena mi vypravovala tento případ. Loni na podzim těžce ochuravěla jí stelná kráva. Onen »vedunkar« poradil jí, aby do nového hrnce dala žhavé dřevěné uhlí a byliny, které jí dal a tím dobytče podkouřila. Pak před východem slunce měla nabrati vodu z potoka, ale po proudu; do vody pak měla dáti kus hlíny, kterou udloubla před kovárnou a kostelem a hrstku ze tří mravenišť. Vše to uvařiti, znovu obkaditi a pak v peci vše spáliti. Hlavní podmínkou však bylo, nedávati do tří dnů z domu nic; kdo něco bude požadovati, ten je původcem oné choroby. A vskutku přišla prý hned první den jedna žena třikráte a vždy s nějakou podivnou žádostí. Rada ta prý pomohla znamenitě,

O tomto muži vypravovali mi velmi mnoho. Byl katolík, ale nikdy nešel do kostela; večer pak nikdy nevycházel sám. Vždy prý ho předbíhala »macka« (kočka) a u sebe nosíval hada a často si stěžoval lidem, že rád by dal 60 zl. tomu, kdo by mu převzal toho hada. Letos na jaře nalezli ho mrtvého na cestě mezi Cerovem a Litavou s hadem okolo -krku, a poněvadž nemohli ho odtrhnouti, pochovali ho i s ním.

Neobyčejně živá je na Cerově víra včarodějnice »strygy«, a není prý v celém okolí dědiny na ně tak požehnané; každá druhá gazdina tu čaruje. Strygy nejraději se proměňují v mačky nebo žáby. Zajímavé a pro bujrou fantasii charakteristické je, co mi vypravovala s mnohými detaily cerovská pastýřka. Jednoho zimního rána nedlouho po tom, co přistěhovali se sem, šla dáti dobytku krmení a tu uzřela na žlabu mačku. Chytila ji . a hclí důkladně vybila; po každé ráně prý kočka zakvičela velmi podivným hlasem. Pak ji polomrtvou vyhodila ven na sníh. Když dobytek opatřila, šla do jizby a vypravovala muži, co se jí přihodilo. Ten ihned tušil, že to r.ebyla opravdová kočka a pospíchal ven, aby se na ni podíval. Ale po ní ani stopy. V tom šel kolem muž jedné pověstné strygy a vypravoval, jak právě vrátila se mu žena tak potlučená, že musela ulehnouti.

Je možno poznati, kdo v dědině čaruje, ale je to věc veimi odvážná. Podobnou zvědavost před málo lety zaplatil mladý šuhaj Kkniar Palo velmi draze. Pletl totiž od sv. Lucie (»od Lucky« jkaždého dne bič, aby na štědrý den v kostele se mu strygy zjevily. Skutečně stalo se tak; maje u sebe onen bič, uzřel všechny čarodějnice cerovské, ale zjev ten ho tak polekal, že utekl z kostela před skončením pobožnosti. A tím byl ztracen. Od kostela vylákaly ho strygy do pole a tam byl přinucen'k přísaze, že nikomu je nevyzradí. Nevyzradil, ale také od té doby nepromluvil. Domácí chtěli na něm vyzvě-děti jeho tajemství, neb vyzrazením bylo by jej kouzlo opustilo, ale marné byly domluvy i týrání; bili ho totiž, aby ho přinutili. Neustále ho to lákalo do polí, až jedenkráte v nestřeženém okamžiku utekl ven a zabil se pádem se skály »Macochy«. Jiný způsob je, každého dne od Lucky počínaje robiti kus na stolci a o štědrém dnu usednouti si naň a dívati se do ohně v peci. Ale není potřeba, aby žena byla strygou a může uškoditi. Když někdo se vypravuje na cestu a předejde ho žena, zvláště s prázdnými nádobami, stihne ho jistě nehoda. Zeny jsou si toho dobře vědomy a proto raději posečkají. Jinak jest potřebí míti se dobře na pozoru, aby někdo nepřivolal si nehodu neopatrným jednáním. Kdo mete po západu slunce a smetí vynáší ven, vynáší tím gazdovstvo. Chléb obrácený odkrojenou částí ku dveřím, vyhání též štěstí z domu. Nůž obrácený ostřím nahoru volá neštěstí. Vydatnou zbraní strygám je věc půjčená po večerním odzvonění.

Zdob ročních zvláště je to advent a vánoce, kdy má lid nejvíce kdy na různá kouzla. Důležitým dnem je připomenutý svátek sv. Lucie. Večer