tento: »Truchlive shromáždenie! Veliký je rozdiel medzi terajším naším stavom a stavom nevinnosti našich prvních rodičuov, lebo miesto neporušitelnosti a nesmrtelnosti nielen okusovat' musíme nemoci, ale i smrť, ktorážto je odplata za hřích, lebo tak riekol Hospodin Adamovi: V potu tváři své chléb jisti budeš, dokavadž se nenavrátíš do zeme, poněvadž si z ní vzat, nebo prach si a v prach se obrátíš. Tak i tohoto nášho spolubratra sme odpro-vodili do matky zeme; tak i tito truchliací priatelia predkládajú nám tento pokrm a nápoj, abysme ho vďačne přijali a s užitkom požívat' ráčili.* Po jídle se znovu pomodlí. —

Jako všude jinde, tak i na Cerově léčí nemoci buď prostředky přírodními nebo různými čárami. Některé neduhy vznikají samy sebou, o jiných lid věří, že způsobeny jsou člověkem zvláště pohledem. Naše lidové rčení »byl urknut« známo je tu pod slovy »prislo mu z očú«. Obyčejně uhranou ze zlomyslnosti, ale jsou lidé, kteří nemohou za to, že mají tak zhoubnou moc nad jinými. Úmyslné uřknutí léčí se tím, že se »obkadi«, obkouří zapálenou částí jeho obleku. Aby někdo mimovolně neuškodil, je nejlépe, když si týž odplivne, nebo hledí vzhůru.

Dosti rozšířenou nemocí, jak bylo již připomenuto, jsou též souchotiny, »suchá nemoc«: o takovém nemocném se praví, že mu s »priesti каре*. Tuto nemoc lze vyléčiti u dětí tím, že válí se přes devět hrobů a koupají v odvaru devíti »zelinek*. Častou nemocí je »hostec«. -Těžko říci, co si pod tím lid myslí. Nejlépe dá se to vyjádřiti tím, že je to jakási latentní, celková churavost, která může si každou chvíli projeviti kdekoli na těle a jakýmkoli způsobem. »Hostecny« člověk nesmí se v pátek ani myti ani česati, aby se mu hostec »nepohou« —-nepohnul; také některá voda je »hostečná«. — Z jiných chorob možno jmenovati »petecne« — osýpku — »drobnice«, »kiahne« — neštovice, »madra«, »cerner« (»očemeriť sa«) — choroba žaludku, »tlak« — otlačení — »vrzenia« — hnisání otoku a j. Z léčivých bylin nejvíce se užívá »cistce« proti bolení hlavy, byliny »pokovar« nebo »mrtva« (nízká kopřiva), jež rozetřená se sádlem pomáhá od vyrážky, »her-mancoku«, »lípového kvetu«, »březového kvetu*, »česneku* a j. Je-li nemocný stižen těžší chorobou, nepomáhá nic, než zažehnávání a musí přijití »vedunkar« nebo »vedunkarka*. V čem spočívá jejich léčení, jež děje se za nepřítomnosti ostatních, toho jsem se nedověděl. Jen tolik se mi podařilo vypátrati, jakým způsobem se pozná, komu je pomoci a komu není. Dvojí je prostředek. První spočívá v tom, že uvaří se zvláštní bylina »benadicka«, a nemocný se v jejím odvaru umyje. Je-li možno ho vyléčiti, pak zůstane voda zelená jako byla před lázní, není-li, pak sežloutne, Ale vždy tato koupel nemocnému poleví. Jiný způsob je tento: Vedunkár(-ka) vejde přímo a rychle do jizby, aniž by pozdravil; a také nikdo z domácích, kteří jsou venku, nesmí ho osloviti. Stoupne si u hlavy nemocného, a třikráte tiše promluví: »Poslali ma umrlí, že včil ste už hotový.« Když pohne po těchto slovech rukama nahoru, nezemře, pakli dolů, je každá pomoc marna.

Také nemoci dobytka možno léčiti různým způsobem. Velmi častá je choroba hrdla »šúr« ; tu má se dobytče třikráte obejiti před východem slunce. Dostane-li červíky do nohy, ucha a j., pomůže se tím, že časně ráno vyjde se na zahradu к šípkovému keři, ohne se jeho některý prut a zavalí kamenem se slovy: »A ty šíp, já ťa nepustím, kým mojej svini z ucha čer-víke nevypadaju.« Pak jde ona osoba domů, aniž by se ohlédla.