Po tom vezmou rakev a za hlaholu zvonů a naříkání nesou ji na hřbitov,. »cintorín«. Ten podobá se zahradě, porostlé stromy, zvi. třešněmi a akátem; jen nízké hrbky a pomníky připomínají svaté pole. Pomníky jsou kamenné, z pískovce a velmi originelně zdobeny. Nápisy jsou tohoto způsobu:

»Dvaja sináčkovia tu odpočívajú, ktorí Rodičov svojich v zármutku nechali v najkrajšom mesiaci plnom kvetov, máji, aby s Kristem pánem spolu přebývali mladší Roman Janko a ten starší Palko. Dvaja bračekovia úprimni a milí, ňak jim Boh dá radosť vo večnej chvíli. R. P. 1904.«

»Tu odpočívá v Kristu pánu Dudáš Katka Valent, ktorá sa odobrala do zeme Roku páne 1896 ho.«

»Tu odpočívá v Kristu pánu Doriškin mara patrik rodzená Dudáš.*

»Tu odpočívá v Kristu pánu v pokoji telo milého miláčka urodzeného Janka Plachiho . ..«

Směr hrobů je vždy týž, jsou všechny obráceny nohama к dědině. Jámy jsou buď jednoduché, neb tak zvané »pod bok«. V tom případě rakev postaví se do výklenku vykopaného z hlavní jámy stranou, tak že na rakev hlína a kamení při zasypávání nedopadá. Od vykopání prvého platí se 2 K, od tohoto 3 K.

Když průvod dospěl hřbitova, odebere se ihned ku hrobu a po kratinké modlitbě rychle se pochová. Účastníci vrátí se do kostela, kde se zpívá a farář promluví něco o jeho životě; zpěvem zakončí se celý »pohrab«.. Nejbližší rodina navštíví pozůstalé ä účastní se tiché hostiny, zvané »kar«. Dříve však, než vstoupili do stavení, všichni, kdo měli co činiti s mrtvolou, umývají si na dvoře ruce. Také při »karu« musí starejší pronésti vinš k. př..