K akcím na podporu lidového průmyslu.

V poslední době oživila péče o domácký průmysl. Státní akce, která pracuje již od let o pomoc a posílení jednotlivých odboru domáckého průmyslu, upoutala pozornost širší veřejnosti. Spolu však do akce pomocné je vnášeno nové hledisko a nové zájmy, kterých nebylo při prvých jejích krocích. Nejprve zoufalý stav sociální, bída a stálé hladovění dělnictva v domáckém průmyslu upoutaly pozornost kruhů hospodářských. U nás zejména Národohospodářský Obzor od prvých svých ročníků si všímal domáckého průmyslu a sledoval akci jemu pomocnou, která přirozeně také snažila se po výtce o to, aby bylo ulehčeno dělníkům domáckého průmyslu hmotně. Šlo o to, tedy zvýšiti cenu výrobků domáckého průmyslu a, kde bylo možno, zvýšiti produktivnost domáckých dělníků. К obojímu přispívalo zlepšení výrobní techniky, jímž by se umožnilo dělníku, aby i více vyrobil i aby výrobky jeho byly lepší kvality. Mimo to zvýšiti cenu výrobků, t. j. učiniti je odbyt-nějšími, vyžadovalo i toho, aby výrobky domácího průmyslu se přizpůsobily potřebě trhu, aby se podrobovaly a vyhovovaly modě. Pomocná akce proto rušila nutně původní lidový ráz, jejž měly mnohé odbory domáckého průmyslu. Při tom ani si netajila, že jde jen o pomoc dočasnou, ne o záchranu. Neboť průmysl domácký je jistě méně dokonalým způsobem výrobním, který ponenáhlu a na prospěch vrstev pracujících ustupuje.

Odbory domáckého průmyslu, jež označujeme společně názvem průmyslu lidového, budily však mimo vzpomenutou pozornost pracovníků hospodářských i pozornost a zájem pracovníků národopisných a všech, kdož mají živý smysl umělecký. Většina odboru lidového průmyslu náleží spolu do průmyslu uměleckého. A vábí nejen starým, tradičním rázem výroby, nýbrž i formou, vzory svých výrobků. A je pochopitelno, že zájem etnografický a umělecký vedl hned ku snaze nejen dočasně pomáhati lidovému průmyslu, jako se děje se stanoviska hospodářského při všem domáckém průmyslu, nýbrž přímo za-chrániti dosavadní odbory lidového průmyslu, nedotčené jak co do způsobu výrobního tak co do formy výrobků. Je na snadě, že v celém rozsahu se snahy tyto nemohou potkati se zdarem. Neboť jedinou záchranou a pomocí, kterou by lidovému průmyslu mohly poskytnouti, bylo by zajištění odbytu pro jeho výrobky. Při tom však, že výrobky ty, jednak se příčí soudobé modě — a jde zde většinou právě o výrobky modě podléhající — i že nezbytně při primitivní technice musí býti dražší než výrobky tovární, má-li.se domácký dělník vůbec uživiti, bude odbyt vždy omezen. Jiný způsob pomoci uměleckému průmyslu lidovému není. Zejména nelze považovati za záchranu a uchování lidového průmyslu, dodávají-li se domáckým pracovníkům i staré vzory lidové i lidové vzory, přizpůsobené požadavkům trhu, jak Národopisný Věstník v květnovém čísle ukázal. Neboť zde pracuje se potom к tomu, aby byly zachovány lidové vzory výrobků, ne však lidový umělecký průmysl, jenž musí tvořiti samostatně, byť i za nejrůznějších vlivů.

Čeho lze tedy docíliti? Lze zachrání ti, t. j. zjednati odbyt odborům lidového průmyslu, jenž pracuje na výrobcích, které nepřipouštějí práci tovární, jež musejí býti rukodílné, a při nichž kvalita působí dosti závažně na cenu výrobku, a jež posléze nejsou v odporu se vkusem doby. Tím již je dáno, že zůstane lidový průmysl t. j. domácký průmysl, jenž zachovává starou tradiční výrobní techniku i tradiční, třeba postupem doby stále pozměňované vzory výrobků, výjimečný. S tím chtě nechtě bude musiti na konec počítati každá akce pomocná i záchranná. Ale aby v tomto směru aspoň dobře a vě-