Louis Lambert: Chants et chansons populaires du Languedoc, recuellis et publiés avec la musique notée et la traduction francaise. H. Weltar. 2 in 8°. VIII--389 et 345. Ref. R. d. trad. pop. XX., 431. R. d. lang. rom. XLVIII., 480

A. leauroy: Poesie provencales inédites. Annales du Midi 1905, sťr. 457.

H. Hauvette: Les ballades du Décaméron. Journal des savants. III., 489

C. Decurtius: Rätoromanische Chrestomathie III. Surselvisch, Subselvisch. Die Weisen der Volkslieder. Roman. Forsch. XIV., II. díl. I,—VIII, 1—32.

*Cintece. Sezatoarea XII., 168—175. (Písně.)

Friedwagner Matthias: Rumänische Volkslieder aus der Bukowina. (S. A. aus der

Festgabe für A. Mussafia.) Halle, Niemeyer 1905, 34 str. 8°. Ref. Deut. Litztg.

1905, 17, 1045. R. critique 1905, č. 41„ str. 300. Canti popolari greci tradotti ed illustrati da Niccoló Tommaseo, con copicse

aggiunte ed una introduzione per cura di Р. E. Pavolini (1905), t. V. de Ia

Biblioteca dei popoli diretta du Giovanni Pascoli. Remo Sandron Milano. p. 200.

Ref. R. critique 1905, č, 52, str. 514—519. Deutsche Lztg. 1905, 42, 2572. Γεωργιος Δ. Παχτίκος. 260 δημώδη έλληνικά ά̓σματα. Athény 1905. Str. 410. Ref. Zft.

d. Ver. f. Volksk. XV., 465—467. (K. Dieterich.) Magyarische Reigentanzlieder aus der Grosswaradiner Gegend von Julius Fohn.

Anthropophyteia IL, 125—153.

Hudba.

*Fr. S. Kuhač, Osobine národně glazbe, naročito hrvatske. Rad jugoslav. Akademije

kn. 160, str. 116—251. Музыкально-етнографнческче очерки А. Маслова. Калики псрекоме на Руси и нхъ

напьвы. Историческая справка и мелодпко-техннчеегап анализъ. С. Петербургъ 1905.

Ref. Иетор. Вист. СИ., 1077—1080. *Leoš Janáček, Nápěvky dětské mluvy. Č Lid XIV., 416-419, XV., 19-22. Heinrich Rietsch (aord. Prof. f. Musikwissenschaft an der deut. Univ. Prag), Die

deutsche Liedweise. Ein Stück positiver Ästhetik der Tonkunst. Mit einem

Anhang: Lieder und Bruchstücke aus einer Handschrift des 14.—15. Jh. Wien.

Carl Fromme 1904. XI -f- 256. Ref. Deut. Litztg. 1905, 24, 1528.

Poslanec kraje Valašského, advokát, f Dr. AI. Mikyška, vyslovil v říjnu r. 1883 myšlenku, že by po příkladě jiných krajinských museí také na Valašsku, kraji to v mnohé příčině velezajímavém, slušelo se založiti společnost, která by pečovala o zachování domácích památek starožitných a historických. Tato myšlenka potkala se brzo se souhlasem takovým, že již v listopadu sešla se poradní schůze, která se uradila o stanovách musejní společnosti, jak předloženy býti měly c. k. místodržitelství moravskému na schválení. Po jich schválení dne 12. prosince 1883 a po několika ještě poradách svolána ustavující valná hromada dne 18. ledna 1884 do místností Občanské Besedy. Valnou hromadu zahájil Dr. AI. Mikyška, poukazuje k tomu, že již před 12 lety byla myšlenka musea krajinského ve Val. Meziříčí, jak dokazuje knihovna tehda založená. Tato knihovna byla od Občanské záložny výboru společnosti musejní ihned, odevzdána.

První zřetel obrácen k tomu, aby knihovna a spolu předměty, jež byly počátkem mus. sbírek — většinou to dary rozličných osob, o musejní spolek zájem jevících — staly se denně přístupnými širšímu obecenstvu. Proto ustanoven nad ní kustodem p. Jos. Panczinský, jenž by denně několik hodin v místnostech společnosti pobýval. Aby pak knihovna mohla vyhověti také různým kruhům obecenstva, usneseno doplňovati ji dle potřeb těchto jednotlivých kruhů.