se sídlem v Meziříčí. Sbírány příspěvky na vystavení valašské vesnice a ovšem také předměty, jimiž obeslána býti měla výstava v Praze. Nejčilejší ruch zavládl na Vsetíně, kde zdařilá výstavka národopisná téhož roku byla pořízena; byla ovšem i předměty ze sbírek musejních obeslána.

R. 1893 pořízena byla výstavka v Meziříčí, kde byl konán sjezd moravského učitelstva. Výstavek v Přerově, v Hranicích a v Loučce u Nov. Jičína se musejní společnost též súčastnila. I Rožnov a Frenštát pořídily výstavky národopisné, ale toliko předmětu ve svých okresích nasbíraných. Výstavkami těmi nejen národopisný ruch na Valašsku byl sesílen, ale též předměty vyvoleny, jež by do Prahy zaslány býti měly. Zvolen byl instalační výbor pro celé Valašsko, jenž na první schůzi své na tom se usnesl, aby předměty v místních odborech nashromážděné byly posílány na Vsetín, kde také valašské stavby pro výstavu v Praze zbudovány býti měly. Na penězích na valašskou dědinu sebral odbor valašsko-meziříčský přes 980 zl., vsetínský 763 zl., rožnovský 360 zl. atd., úhrnem na Valašsku a Kravařsku sebráno 2.850 zl. — Byl to neobvyklý úkaz, jak ruch národopisný sjednotil obce i spolky na Valašsku do společné činnosti, by kraj náš důstojně na výstavě v Praže byl zastoupen. Podobné shody u nás od té doby nebylo 1

Po výstavě národopisné, některé předměty darovány byly sbírkám musejní společnosti, aby obohaceno bylo museum v Meziříčí předměty z celého Valašska a skutečně krajinským museem kmene valašského se stalo. Za to však z Meziříčí »dämskym národopisným odborem« nejkrásnější valašské výšivky Národopisnému Museu v Praze byly darovány; toho totiž byli jsme .náhledu, že v Praze mají trvale vystaveny býti, aby také z cizozemska znatelé se přesvědčili o kráse této práce žen valašských.

Musejní spolek súčastnil se jubilejní výstavy v Kroměříži r. 1898, kamž poslány byly opisy: 1. »Artykułu medarskych«, daných včelařům panství meziříčského p. Bernardem z Žerotína r. 1591; 2. Listiny téhož Bern. z Žerotína, jež obsahovala nařízení daná vesničanům a za 3. několika kupních smluv selských usedlostí, aby viděti bylo rozdíl bývalé závislosti sedlákovy na vrchnosti a nynější svobody rolníkův. Měla totiž rolnická výstava v Kroměříži býti »jubihjni vystavou«, netoliko padesátiletého panování J. Apošt. Veličenstva, ale spolu osvobození rolnictva od roboty, jež František Josef I. šťastně dokonal. Ježto do té doby rolnické výstavy z Valašska se neobesílaly, upozornili jsme na výstavu kroměřížskou také rolníky naše, ale jen tři vystavili své plodiny polní.

Museum podporovalo i druh domácí valašské práce lidové, jíž zdobili výrobky dřevěné (obušky a dýmky) perleťovými kostkami. Přispěl na to r. 1898 hlavně peněžitý dar tehdejšího místodržitele moravského. Některé totiž předměty moderní, zhotovené v Meziříčí byly za darovaných 200 zl. vybity valašským způsobem perletí na Hrubé Lhotě: měla jimi se obeslati v Paříži výstava českého lidového průmyslu, se které však sešlo. Nezdařilo se však tyto předměty vystaviti ani v průmy šlovém museu v Brně, a nepovšimnuty zůstaly výrobky valašské práce i na výstavě ve Vyškově, kamž byly zaslány r. 1902 do oddělení pro průmysl lidový. Předměty tyto vystaveny v museu meziříčském a též ve stálé čes. tržnici v Brně. Kolekce těchto předmětů uspořádána byla odborným učitelem p. AI. Balánem.

»Vlna vzdutá národopisnou výstavou klesla a rozptýlila se« — žalováno na sjezdu archeol. a mus. spolků na Horách Kutných r. 1898. Poznavše ruchem výstavním také lidové umění vyšívačské, chtěli jsme i jeho využiti pro modernější předměty a takto je zvelebiti. Lépe se dařilo tomuto pokusu, jím jsme opatřili zbylým ještě valaš. vyšívačkám přece něco práce. Nejvíce jich zbylo v Zubřím, málo které v Rožnově a okolních vesnicích. Dokonce vyhynulo vyšívání hedvábím tak zvaných »uvodnic«, jimž Valašky říkaly »plachty neb odevadla«. Zachovalo se však ještě vyšívání rukávců (s obojky, taclemi a příramky) a hlavně mřežek (krajek) к čepcům žen vdaných. Něco mřežek a jiného vyšívání objednala v Zubřím »Zadruha« v Praze. Podobně bylo užito umění vyšívačského na kostelní prádlo. Slibnější však počátek, aby vyšívačky naše byly prací opatřeny, stal se teprve nedávno. Ježto vídeňský spolek na zvelebu rakouského krajkářství založil školu na irské háčkování v Zašové a lidu valašského takto si všímal, obeslala mus. spol. naše svými výšivkami vvstavu krajek r. 1905 ve Vídni pořádanou. Tam seznal dovednost zuberských vyšívaček první vídeňský závod v krajkách a vyšívání. Vyslal do Zubřího svého cestujícího, jenž získal vyšívačky tamnější a značné práce u nich objednal. Také