zmíněný spolek vídeňský něco krajkářské výroby si v kraji našem objednal; než více výsledku pro práci našich dovedných žen očekáváme ze školy vyšívačské, jež právě založena byla v Rožnově a šedesát žaček čítá hned prvním rokem svého trvání.

ßude-li mus. spol. možno i jinak podporovati práci lidu valašského, jak zemědělskou tak rukodílnou, ukáže budoucnost. Snahu zajisté měla: pro »zemědělství« má pohotově množství knih ve své knihovně, jež prospějí na zvelebenou orby, lukařství atd.; tolikéž pro řemesla různá opatřila poučné knihy odborné, ale zůstávají nečteny.

Potěšitelnější bylo, že hojněji z nejbližšího okolí obeslána byla výstava ovoce valašského, již r 1900 hlavně musejní společnost pořídila v obecním domě meziříčském. Sbíraly se v některých obcích seznamy jmen ovocních druhů na Valaších pěstovaných a vysloveno přání po výstavě ovocné na Valaších. První byla pořízena r. 1899 na Vsetíně a následujícího roku také v Meziříčí, jež opět i ze Vsetína byla obeslána. Na této výstavě vybrány ty druhy, jež pak se poslaly na první českou výstavu ovoce moravského v Brně. Ježto však bylo v Brně při výstavě málo místa, nemohly býti některé zásilky valašské ani řádně vyloženy. Ač pak zmíněný rok na ovoce v okolí Meziříčí nebyl právě úrodný, přece snad povzbudil krásný výsledek výstavy tehdejší rolníky к lepšímu pěstování ovocnictví. Opětujeme důrazně přání, aby i vesnice ve svých školách občas výstavy ovocné pořádaly, jak mládeži, tak dospělým pro radost i poučení.

Navštěvovatelé z cizích krajův zemí koruny České nejvíce se asi zajímají sbírkami, jež znázorňují život lidu na Valaších.

V předsíni místnosti musejní stojí skříně zasklené s figurínami 3 mužů, 2 žen a dítka v kroji valašském: jsou darem z národopisné výstavy Pražské. V síni, v níž sneseny jsou výrobky práce lidu valašského a sice, jak řemeslnického původu tak i domácího průmyslu, vyniká ovšem kroj žen. Úvodnic čili oděvadel máme slušný počet. Z Karlovic 1, ze Zubřího 4, z Nov. Hrozenkova a Rouštky po 2, z Hoštálkové a od Vsetína po 1: vesměs hedvábím vyšívané; 2 oděvadla z Rouštky mají okraje modrou přízí vyšívané. Mimo tvto máme 2 střední pásy z dvou oděvadel karlo-vických vystřižené. Dárci jsou: dámský odbor meziříčský, pí Jul. Mikyšková, rpí Dědi-nová, rodiny Orsáků z Nov. Hrozenkova a pí Hermanová ze St. Jičína. Úvodnice byly vzorů rozmanitých; bylo by jich tedy vítáno více, ježto se někdy nepravě na jednotvárnost lidového vyšívání naříká.

Oděvných šátků, na nichž hlavně okraj a cípy, ne jako při oděvadlech pás prostřední, bohatě jest vyšíván, máme sedm; vyvazovačky, šátky to na hlavu, darovaly mimo jiné koupené dámský odbor meziříčský, rodina Orsáková a Jul. Mikyšková. Kdežto oděvní šátky jsou vesměs bíle vyšívány, jsou některé vyvazovačky vyšity žlutým hedvábím. Tytéž dárkyně a sl. Mar. Šobrová ze Zubřího, mimo zakoupené spolkem, darovaly 12 rukávců, některé s příslušnými kordulkami.

Čepce máme jiné ze Zubřího a každý zase jiného druhu a střihu ze Slušovic, Frenštátu, Zděchova, Franzovy Lhoty, Mořicova, St. Jičína a Bělotína. Čepec zdě-chovský jest týž jako čepce, jež Národopisný Sborník v Sv. X. seš. 2. Slovenkám připisuje; pracují je na těchže stávcích (krosenkách) jako na př. v Kubře u Trenčína.

Mřežek к čepcům velmi krásné práce máme ze Zubřího 24, mimo kolekci jednotlivých zoubků (coků) vystřižených z mřežek starých, již odložených.

К výšivkám náležejí též oltářní plachty (pokrývky), jichž tři velmi staré červeně vyšité chováme. Na ozdobu oltářních plachet, místo fabričných krajek, hodily by se zajisté velmi dobře vyšívané mřežky ze Zubřího, anebo háčkované též tam-odtud a ze Zašové i Vidče, kde háčkování kvetlo.

Jiných částí kroje ženského jsou ve sbírkách: krásný kožíšek dlouhý (župice, šuba) darovaný sl. Malinovou z Bečvy a kožíšek modrý, krátký, darovaný pí. Dědi-novou, chotí professora. — Na znázorněnou jak si lid látky oděvní sám připravoval, jsou zde pořízeny ukázky pláten přízových a suken čili houní vesničanu i na sto let starýcn suken měšťanských, ježto najmě soukennictví v městech valašských lid živilo.

V jiných skříních vyvěšeny jsou na srovnání s valašskými výšivky slovenské, některé hanácké a bosenské.

V téže síni práce lidové jest řada výrobku hrnčířských, předmětů ze života na salaši, kraslic valaš. a slovenských, řezby lidové a hračky dětské. Mimo části kroje mužského jsou zde vyvěšeny obrazy kroje městského z konce stol. XVIII.