Zemědělské museum v Lyngby.

Pověřen byv účastenstvím na přípravných krocích ku zřízení zemědělského musea českoslovanského, odhodlal jsem se za letošního svého pobytu v Dánsku, odebrat se znovu do Lyngby, které jsem seznal r. 1901, veda tam výpravu českých rolníků, a kde mne vábila zviáštní podobnost snašimi poměry: spojení musea zemědělského s národopisným.

Vyjeli jsme odpoledne z malého nádraží severního v Kodani a minuli jsme záhy jezírka, která kdysi ležela daleko za náspy kodaňskými, kdežto teď za nimi leží massy činžáku, často velké skupiny domů na vlas stejných, velká dělnická čtvrt kodaňská. Minuli jsme též utěšenější místa na okraji veleměsta, zahrádkové osady, kde si kodaňský »malý člověk« najme kousek země, postaví si na něm besídku a tyčku na vlajku před ní a má pak, kde trávit své večery v zábavné práci, nebo svá nedělní odpůldne v kruhu rodinném — vzpomínali jsme na podobné pokusy, jež jsme zahlédli v okolí Berlína, jak vše tam vypadalo neútulně, nedomácky, přímočaré oproti tomu dánskému koutku, a vzpomínali jsme na Prahu a na česká města, zdali se tam dočkáme snad také někdy takových osad.

Objeli jsme velký kodaňský les, oboru, tyto ohromné plíce města a tím opouštěli jsme nejvlastnější okolí Kodaně, kde villa se řadí к ville, a jeli jsme sällandskou krajinou venkovskou, tímto zvláštním venkovem, kde není vesnic a šírých lánů, nýbrž statek za statkem objeví se uprostřed svých polí a luk, na nichž hospodářův dobytek se pase v dlouhých rovných řadách,v— krávy jsou přivázány ke kolům — a snili jsme o tom, zdali za století snad i Čechy budou poskytovati takové vzezření — —

Lyngby je městečko ležící ls/4 míl od ^Kodaně, s dlouhou silnicí, vroubenou malými domlcy, a několika málo uličkami. Šli jsme po silnici, zabočili jsme v les krásných velkých buků, prohlédli jsme si zvenčí zámeček Sorgenfri, obývaný nějakým princem královským, a sledovali jsme pokyny tabulí na stromech, udávajících směr к »Folkemusäum«. Cesta byla příjemná, ale dlouhá, trvala málem tři čtvrti hodiny, ovšem pomalé chůze; místní dráha spojuje sice stanici Lyngby s osadou musejní, ale kdo by se vázal na přesný jízdní řád v tak pěkný den!

Je to skutečně malá osada a snad dost lidnatá; stojí tu na pahorku, pro Dánsko dosti slušné výšky, Grundtvigova vysoká škola, řízená starým Rosendaiem, zemědělská škola lyngbyská, řízená Jörgen Hansenem, pak museum budov, čili venkovské oddělení musea lidového a museum zemědělské, obě řízená státním konsu-lentem K. Hansenem (Kohansen ho nazývají v celém Dánsku, písmě k jmenuje se dánsky kó). K. Hansen je také ředitelem pokusných polí lyngbyských. Jak vidět dosti značná osada kulturní, živá asi v zimě a na jaře, kdy na každé z obou škol žije přes půl sta žáků nebo žákyň, vesměs dospělých, kdy na polích konají se pokusy, a četné výpravy rolníků, znalecky jsouce vedeny, si je prohlížejí. Teď pole byla již pustá, až na něco okopanin, školy byly prázdné, jenom na škole zemědělské odbýval se prázdninový kurs pro učitele a učitelky, právě přednášela slečna ze soroské vzdělavatelny učitelek hospodyňských o domácím hospodářství.

Museum lidové změnilo značně své vzezření od doby, co jsem je popsal ve svém »Prvnim výletu českých rolníku do Danska«, je již méně primitivní, má pěkný plot, vchod s turniketem a vestibul, umístěný v domě islandském, darovaném zámožným ostrovanem. Dům je přesným napodobením statku a naplněn předměty nejrůznějšími, s četnými budovami vedlejšími; odtud šli jsme к druhé nové akvisici, domu z Firoer, z něhož jenom střecha vyčnívá nad zemi, starší čtyři budovy, statek ze Slesviku, z Skane a z Hallandu a Smälandu, doplňovaly obraz obydlí ze zemí mimodánských, к Dánsku patřících nebo patřivších; také sbírka oradel byla ještě umístěna v kůlnách a chlévkách, jichž bylo až záhadné množství u budovy hallandské.