covo. Také fotografie lidových zpěváků a hudců s povděkem budou přijímány.

Úplně nové příspěvky (také důležitější varianty), které v díle se uveřejní, budou přiměřeně honorovány. Skutečné výlohy sběratelů na požádání budou nahrazeny, jestliže tato činnost sběratelská byla podniknuta s vědomím a za souhlasu podepsaného výboru. Za tímto účelem po případě může býti poskytnuta i záloha.

Přihlášky sběratelů, zápisy písní a jakákoliv jiná sdělení nebo dotazy, budtež adressovány: prof. dr. O. Hostinský, Praha II., Podskalská tř. 356."

Pro českou lidovou píseň na Moravě ave Slezsku utvořil se zvláštní pracovní výbor a jeho předseda p. Leoš Janáček, vydal zvláštní návod ke sbírání.

V tomto návodu doporučuje se sběratelům, aby nerušili „tvořivou náladu zpěváka neb zpěvačky, aby naslouchali písním tam, „kde jest v křížovém ohni všech podnětů náladových", poohlédli se „dobře, kde se píseň zpívá". V návodu vykládá se, jak píseň v různém okolí zcela různě zní. Proto žádá se, aby se zapisovala jména „i menších tratí na pozemcích", aby se pořídily fotografické pohledy celých obcí, pohledy s povýšených míst do okolí, každého takového místečka v obci, „jež zajisté ne bez příčiny má svoje zvláštní jméno; k tomu účelu žádá se ještě také místopisná mapka obcí. Klade se rovněž důraz na přesný zápis všech dialektických zvláštností textů, a žádá se mimo to také ještě, aby se zaznamenával „i nápěvek mluveného slova i jeho rozklenutí v času". К témuž účelu vyžadují se ještě fotografie „zpívajících, možno-li v okamžicích zpěvu, fotografie kroje, výšivek, motivů na domkách, zařízení domácího, nádvoří-návsi." Podrobně vykládá p. L. Janáček dále, jak třeba notovati nápěvy.

Konkrétní motivy upravují se v prvé řadě okolím. Na velké prostory chtějí dorůst roztáhlou sčasovkou, v malých se skrčí v drobnější tóny. Naše kraje a místa, na kterých se „odehrává" náš život, vytvořily určitého způsobu písně. Snadně rozeznáme táhlé písně z pořečí Moravy, Odry od ,,d o-mácích" písniček skromných. V tanečních písních „vydupány" nezměnitelné, typické sčasovky. „Sedlačkou", najdeme na celém Slovensku, „starodávnou" na Lašsku, „skočné" na západní Moravě. Těch zvláštních, místních tanců jako květin naseto po celé Moravě a ve Slezsku. Sběratel odlišné zvláštnosti písní na poslechnutí má vycítit.

Sčasování v našich písních. Rovné doby tónu jsou fysiologickou nutností. Vyplívají z jedné nálady, váže se jimi hudební motiv a též odlišuje od jiného. V každém tónu je zárodek taktu; tón štípí se přízvukem jako jádro. Takt cítí i lidový skladatel; odčítává pak sčasovky a váže je slovem, slabikami; tedy něčím, co jistě ovládá — jazykem. К jeho metodě sča-sovací má se sběratel při klonit i; pak nebude vzniku mnohým pochybnostem při časomerné notaci písní. Na příklad: Nebude chtít v písni stůj co stůj od počátku do konce písně stálý způsob taktu. Může být stálý na příklad takt čtyřosminový 4/8, ale nemusí. Doporučuje se n a-před píseň notovat.bez taktu, není-h-určitého a jasného způsobu taktu, a pak teprve podle zásady, že těžší {prízvučnou) dobou jest pokaždé počátek taktu, takty označit. Nehledejte přednost žádnou, ale není též na úkor dokonalosti změna 4/8 na 5/8 a zase na (7/8) takt atd. Dlouhé noty korunované, vyčítejte podrobně; neužívejte «s (koruny) proto, abyste jednotu taktů zachovali.