nati věrně i tyto další hlasy. rTaké průvod nástrojový zapíše se jen tenkráte, jestliže lid sám s průvodem tím zpívá, sice zapsati jest, jako též u ostatní samostatné instrumentální hudby, jednotlivé hlasy nástrojové nebo partituru. Klavírní a jakékoliv jiné umělé úpravy jsou ze sběratelské práce naprosto vyloučeny.

Texty písní zapisovati jest úplně podle výslovnosti lidu a nevylučovati ani hrubých, třeba i neslušných textů a výrazů. Při tom zapisovati jest každé slovo v písni a říkání, jak se slyší, a zdá-li se sběrateli chybné, uvésti to v poznámce. Text zapíše se obvyklými literami, při čemž opatrně pozoro-vati jest výslovnost každého slova a zaznamenati odchylky, pokud zřetelně dají se rozeznati. Snadno dá se poznati:

1. Dloužení i krácení uprostřed i na konci slova: bjázi, ležet — vašího, chlapíci, chodil, volala, zapraženo a j. — svwj, staj, Пакшп, rybech,musmi а р.; odchylky tyto dlužno zaznamenati ovšem jen tenkráte, dlouží-li se nebo krátí hláska, o niž jde, v kraji zápisu také v slově mluveném, netoliko při zpěvu následkem delšího nebo kratšího trvání příslušné noty; 2. změny samohlásek: dejí mu chlib, včaly, zmizaly, třís se ze/mou, dobrý pivo а р.; 3. změny souhlásek: děrek šil na pout; hde je prawda, uče/se (učeš); jiné odchylky: za/s je v Aarestě; /okřín (okřín), tříbro; 4. změny v slabikách: Boiíslav (Bohuslav), zedníko/c, chlapco/(ovi); 5. zvláštní tvary: hnízdě,-ěte; misál — nosík, sebe — sobě; Januškec dum; ulicej tvefjít nemuh a p. 6. obzvláštní pozornosti hoden rozdíl mezi i я у (bidlo bylo) a pak mezi l a. ł (ony myły důle), rovněž když za samohlasné /, r se vyslovuje plná samohláska předr: peforý žerno — plné zrno а р.; 7. ke slovům místně užívaným a v spisovné řeči neobvyklým jest připsati v poznámce význam, na př. šarapatka (lopatka). Zapisovatelé řidtež se tu grammatikou Gebauerovou a vědeckými pracemi dialektologickými Duškovými, Hoškovými a j.

Při zpěvech nutno zapsati i text i nápěv. Jen v případě, že není sběrateli možno z jakýchkoliv důvodů oboje zapsati, bud zapsáno jen jedno, aspoň však sběratelem podle možnosti i vědomí poznamenáno, jak bylo by lze druhého dosíci. Důrazně bud připomenuto, aby sběratel neodmítal ani sebe známějšího textu, aniž se dříve nepřesvědčil, jakým jest zpíván nápěvem, neboť veliká rozmanitost nápěvů na týž text a naopak zase textů na týž nápěv jest typickým znakem naší písně lidové.

Jednotlivá čísla (noty i slova) mají se zapisovati každé o sobě na jedné čtvrtce (podle potřeby i na více čtvrtkách) formátu kancelářského a vše. jen po jedné straně listu. Nápěvu budiž podložen vždy text první sloky. Jsou-li při dalších slokách odchylky, melodické nebo rhythmické dlužno je zvláště poznamenati. Běžnými hudebními názvy budiž označeno tempo, a pokud zapotřebí, i způsob přednesu. Jestli trvání korun u lidových zpěváků ustálené, sluší poznamenati, jak dlouho koruna se vydržuje. Při každém čísle budiž zapsáno jméno sběratelovo, jméno i stáří zpěvákovo neb hudebníkovo, místo a datum zápisu, a pokud lze i domněnky o stáří a původu písně ; v textu obsažená jména a narážky místní nebo osobní budtež dle potřeby vysvětleny. Rovněž budiž vytčeno, při jaké příležitosti, za jakých zvyků a způsobů a zdali často se píseň zpívá, a zejména tančí-li se při ní a jaký tanec. Méně známé tance budtež popisovány.

Vítány budou zprávy o osobách, které mají staré notové zápisy bud lidové hudby, zejména taneční, nebo i písní, a možno-li jich snad a za jakých podmínek získati. Při nových písních nebo nových variantech budou v připravovaném díle otištěna jména jak sběratelovo tak zpěvákovo nebo hud-