Český pracovní výbor pro lidovou píseň v Cechách

v jehož čele stojí prof. dr. Ot. Hostinský, vyzývá všecky přátele lidové písně české, zvláště inteligentní kruhy žijící v úzkém styku s lidem, učitele, duchovní, lékaře, úředníky, a j. aby jej všemožně podporovali v jeho díle. С. k. ministerstvo pro kultus a vyučování zamýšlí vydatí rozsáhlé dílo o lidových písních všech národů žijících v státním našem území, a v intencích těch utvořil se také v Čechách zvláštní pracovní výbor. Ve zvláštním provolání vykládá „český pracovní výbor" důležitost toho podniku a jeho potřeby. „Hlavní úlohou jest vypátrati a sebrati ty písně a tance, jiné projevy hudební, které v širokých středních neb nižších vrstvách lidu vznikly neb aspoň tam se rozšířily,. které však až podnes nebyly zaznamenány. .Za druhé sebrati nutno i ony lidové plody hudební, a básnické, které sice byly jakýmkoliv způsobem již zapsány a snad i tištěny, nebyly však dosud kriticky zpracovány. Vydání, pořízená touto sběratelskou prací, mají míti přísně vědecký ráz. Proto nutno užiti v nich kriticky i celé příslušné literatury a zpracovati ji. Nejnalehavější prací však jest a bude zaznamenali z úst lidu to, co dosud.nebylo objeveno neb aspoň ne uveřejněno."

Vykládají se dále hlavní zásady této sběratelské práce: „Především má se sbírati to, co z lidu samého vyšlo, tedy vlastní lidová píseň a vlastní lidová hudba, dále všechny plody umělé (píseň i hudba), jež lid prijal, po svém způsobu nazpaměť (nikoli z not) zpíval, měnil a dále šířil (ták zv. znárodnělá píseň), se všemi varianty v textu i v nápěvech. Zkrátka má se sebrati všechno, co ještě nyní v lidu a od lidu se zpívá a o čem lze prokázati, že se před časy tak zpívalo.

Chystaná sbírka bude tedy obsahovati nejen světské písně lyrické, a epické, nýbrž i takové duchovní, které nejsou v kostelních zpěvnících nyní užívaných vytištěny (zejména poutnické a obřadné); dále pak i lidové skladby dramatické, koledy, říkadla, rhythmická říkání a popěvky při pracích, zvycích, obřadech a hrách všeho druhu. Dále zahrnuty budou všeliké nástrojové, skladby lidové, hrané při tanci, zpěvu, obřadech a slavnostech (doprovody; mezihry, dohrávky, vyhrávání, fanfáry atd.), prováděné na jakékoliv lidové nástroje. Ze sbírky té pak nebudou vyloučeny ani umělé písně a skladby znárodnělé, pokud totiž přispívají к poznání povahy a vkusu lidu.

Co však i nad to ještě při příležitosti se namane a jinak nebylo by snad dosti přístupno, jako zprávy o hudebních nástrojích lidu, o tanci a kroji, o zvycích a mravech, o mluvě lidu, nebudiž pomíjeno, pokud to jakkoliv souvisí s lidovým zpěvem a hudbou lidu. Všechny příspěvky toho druhu, byť jich i nebylo užito v tomto díle o písni a hudbě lidové samotném, přece budou podle možnosti odevzdány к vědeckému zpracování jinakému.

Z této velké, co možná úplné , vědecky spracované sbírky pořídí se časem menší vydání, které by obsahovalo výbor nejlepších a nejcennějších zpěvů lidových, tak aby platně posloužiti mohlo obrození lidové písně ve škole, v rodině a ve společnosti.

Sběratelé mají při své práci především toho dbáti, aby zápisy odpovídaly slyšenému slovu i nápěvu, s naprostou věrností, tedy bez jakékoliv změny nebo opravy . . . Nápěvy nutno zapsati docela tak, jak je lid zpívá, se všemi těmi odchylkami od pravidel umělé hudby v rhythmu, taktu, melodii i harmonii, s nimiž lid sám je zpívá. Zpívá-li lid píseň jednohlasně, má se zapsati jednohlasně. Zije-li však píseň v lidu dvojhlasně neb i vícehlasně, třeba zazname-